TAROTOVÁ KNIHA - ve dvou verzích - bez karet jako Svět tarotu a s kartami jako Základní tarot.

Krvavá Kateřina - vražedkyně z Karlštejna

30. listopadu 2015 v 19:25 | Magdalena Zachardová |  Témata pro duši
Ve 30. letech 16. století se na hradě Karlštejn, který dal postavit český král a římský císař Karel IV. mezi lety 1348-1365 jako místo pro tiché rozjímání a uložení sbírek svatých relikvií, královských pokladů a korunovačních klenotů nad řekou Berounkou, vznášela atmosféra strachu. Nikdo si tu nemohl být jistý svým životem. Od té doby, co si sem nově jmenovaný purkrabí Jan Bechyně z Lažan přivedl svou mladou nevěstuKateřinu, dceru Kunaty Pešíka z Komárova, oblíbence krále Vladislava Jagelonského (1456-1516), se zde rozléhá jen křik, nadávky a zoufalý pláč.
Nová paní vede totiž zdejší hospodářství velice tvrdě a za sebemenší prohřešky jsou zdejší služebníci krutě trestáni. Častokrát takové tresty končí smrtí. V trestání svých poddaných se Kateřina vyloženě vyžívá: své oběti bije, odírá jim kůži železnými kartáči a dokonce je, stejně jako kočku, která jí potrhala krajky, stahuje z kůže a odřezává jim z těla kusy masa. Do otevřených ran jim pak sype sůl a polévá je vroucí vodou. Není divu, že počet jejích obětí stále vzrůstá. Jednu ze zdejších mladých služebných purkraběnka utloukla vlastními pěstmi a poté ji shodila záchodovým otvorem do hradního příkopu.



Nikdo ze zdejších lidí se nemůže jejímu řádění postavit na odpor, protože její vysoké postavení jí dává právo rozhodovat nad životem zdejších lidí a ona ho také plně využívá.
V hradním příkopu se objevují zbytky dalších zohavených těl.
Zdejší příšerné poměry popisuje jeden ze současníků, jehož svědectví v roce 1856 zveřejnil pražský archivář a spisovatel Karel Jaromír Erben: "Kdyby se mělo všechno vypsati, co jest (Kateřina Bechyňová) činila a kterak se jest mučila a katovala s lidmi svými poddanými a služebnými i s dětmi svými, žádný by nevěřil, než že jest v čert musel býti, a že jest čert ty muky, kterýmiž v pekle duše mučí, skrze ní musil to působiti."
Na Karlštejn se bojí jít do služby všechna okolní děvčata. Rozkazu vrchnosti však nelze neuposlechnout a manžel Kateřiny, který tráví většinu času na dvoře Ferdinanda I.(1503-1564), manželčiny příšerné skutky tiše přehlíží a je ke všem stížnostem služebnictva na Karštejně slepý a hluchý.
Nikdo neví, zda Kateřininy zločiny záměrně kryje, či jestli o nich nic neví. Nebylo dne, aby Kateřina nezbila nějakou služebnou a nevláčela jí za vlasy po komnatě. Pacholka, který jí odporoval, dokonce nechala hodit bez provazu do hladomorny.
Nikdo neví, jak dlouho takto Kateřina Bechyňová na hradě vraždila a mučila nevinné oběti, konec jejímu řádění učinil až nový karlštejnský děkan, jmenovaným své funkce v roce 1527. Tento kněz a později i historicky známý český kronikář Václav Hájek z Libočan ( 1499-1553), se o zdejších poměrech ke svému zděšení brzy dozvěděl možná díky tomu, že byl možná jedinou důvěryhodnou osobou na hradě. Zpočátku těmto řečem nechtěl mnoho věřit, ale když slyšel na vlastní uši křik z hradu a nalezl znetvořené ostatky jedné ze služebnic v hradním příkopu, rozhodl se utrpení zdejších lidí ukončit.
Odebral se proto za purkrabím Janem Bechyně, avšak jeho rozmluva nepřinesla k jeho údivu žádné ovoce. Naopak, samotného Václava Hájka dokonce Jan Bechyně žaluje u Pražského soudu. Předseda soudu a nejvyšší královský hofmistr Vojtěch z Pernštejna (1490-1534) chce tento spor vyřešit a proto nechá předvolat svědky a celý případ nechá pečlivě prošetřit.
Zápisy z výslechů, které začaly dne 12. prosince 1533, jsou dnes uschovány v archivu komorního soudu. Zpočátku ale všechny služky v bázni před pomstou své paní shodně vypovídaly, že je laskavá a hodná. "Co jsem tu sedm let, neumřela za mně žádná děvečka ," tvrdí například svědkyně Marta Švábová. Dvě služky, které tu zemřely, byly prý těžce nemocné. Také další, Anežka, tvrdí o jedné z nich, Kačce Krávové: "Několik nedělí stonala a tý nemoci jest umřela, tu jsem žádného bití na ní neznala, ani neviděla. Já jsem u své paní šestnáct let, mám na sebe paní dobrú, laskavú, tak na svú paní nevím, co praviti.." Už se zdálo, že nakonec Kateřina Bechyňová bude prohlášena za osobu nevinnou a sám císař, který spor obou mužů sledoval, došel k názoru, že jde o jakési spiknutí za účelem očernit jeho vysokého úředníka.
Vše se ale obrátilo, když se k soudu se dostavil další svědek, kožešník Prokop Papež, z Nového Města pražského, jehož výpověď vyvolala velký rozruch: "Toho jsem si vědom, že paní Kateřina z Komárova zabila mú sestru Kateřinu Právovic. Když ji zabíjela, pověsila ji přes bidlo a moždíř k hlavě přivázala."Stejně brutálně umučila Kateřina i dceru kováře z Pěčína. Nebohá dívka pak doma zemřela.
Po tomto svědectví důvěryhodného kožešníka se další zastrašení a také možná podplacení svědkové přestali bát mluvit, jako třeba Duchek Smejkal z Lípy, který později přiznal, že u soudu křivě svědčil: "Kterak jsem měl dělati, ona mě pro Pána Buoha prosila, abych na ni o těch mordech nepravil.." Z celkového počtu 17 svědků nakonec všichni svorně potvrdili, že paní nutila i služky, aby se ubíjely navzájem. Jedna z nich, Manda Vaňková o tom vypovídá: "Toho jsem si vědoma, že jsme bili, paní tu byla s námi, kázala nám bíti pannu Hedviku, ubivše ji, potom ji snesli doluov. O druhé, že jsem tu bila, o nějaké Kačce, a od nich že jsme ji snesli, že jest umřela, že jsme ji zabili nahoře.." Z toho dále vyplývá, že mladičké Hedvice bylo teprve šestnáct let a Kačka Matějková byla navíc těhotná. Podle letopisců zamordovala a umučila Kateřina Bechyňová na Karlštejně celkem 2 muže a 12 dívek.
Počet jejích dalších obětí ale musel přesahovat několik desítek osob. Zdejší lidé prý pak viděli bílé přízraky těchto umučených obětí zjevovat se v noci na Karlštejně.
Proto soud, kterému předsedal Vojtěch z Pernštejna, vynesl koncem ledna roku 1534 nad vražednicí Kateřinou Bechyňovou rozsudek smrti.
Dne 27. února byla Kateřina převezena do jedné hladomorny na Pražském městě. Zoufalý křik, který se z ní následně ozýval, utichl až dne 15. března, když Kateřina Bechyňová zemřela, s prsty ohlodanými až na kost. Není jasné, zda si rány způsobila sama, či jí je ohlodaly krysy.
Její tělo nechal Jan Bechyně pohřbít na neznámém místě. Je zřejmé, že se rod Bechyňů snažil celou záležitost ututlat. Předseda soudu Vojtěch z Pernštejna zemřel náhle, pouhé dva dny po její smrti a všichni lidé tehdy tvrdili, že ho stihla kletba umírající hraběnky.
Václavu Hájkovi z Libočan však Jan Bechyně nikdy neodpustil, že dohnal jeho ženu před soud a tak se mu snažil pomstít tím, že ho nařkl z krádeže jednoho z mnoha svatých ostatků z karlštejnské hradní kaple hned 30. dubna téhož roku. Užil svého práva a dal ho tehdy předvést do Prahy obzvláště potupným způsobem.
Rytíř Václav Halaš z Radimovic to popisuje takto: "Hájka jako lotra přivezli podvázaného pod koněm z Karlštejna do Prahy." Zda se tehdejší obžaloba zakládala na pravdě, nevíme. Jisté je jen to, že Václav Hájek z Libočan byl nakonec nucen opustit svůj děkanský úřad, byl odsouzen a zbaven svého úřadu.


Je ale zajímavé, že vražedkyně Kateřina Bechyňová, kterou při jejích zločinech chránilo její postavení, zemřela přesně 26 let před tím, než se narodila proslulá uherská hraběnka Alžběta Báthoryová,(1560-1614), známá jako Čachtická paní.

autorka: Magdalena Zachardová, www.magdalenazachardova.pise.cz

Foto: wikipedie.cz a devianart.com
Přečíst si o ní můžete také na Wikipedii. ZDE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Články je možné po domluvě s redakcí používat ozdrojované i jinde. Fotografie, není-li uvedeno jinak, jsou z redakčního archívu nebo z fotobanky Pixabay či Pinterest.

Chcete tu publikovat článek nebo si ho chcete půjčit? KLIDNĚ: pište na rpetrickova@centrum.cz (pro výklady používejte email modracesta@seznam.cz)
Moje profesní stránky: www.petrickova.cz A chcete-li ode mě profi články jen pro sebe, upravit text, udělat redakční práce, ozvěte se také.