TAROTOVÁ KNIHA - ve dvou verzích - bez karet jako Svět tarotu a s kartami jako Základní tarot.

Máte právo ronit krev emocí!

20. listopadu 2015 v 19:14 | Renata |  Témata pro duši
Měla bych být chápavá a bezpodmínečně milující. Ve chvíli, kdy jsem se cítila pod psa, trpěla smutkem nebo zlostí, jsem měla pocit, že selhávám. Bludný kruh se uzavíral. Mám právo se cítit zle, mám právo kolem sebe sít zklamání. Jsem totiž JEN člověk. Přečíst si tuny duchovní literatury a jít cestou vlastního poznání může být v jistých chvílích povznášející. Přináší to dříve či později jednu jedinou poučku, kterou se šťastlivcům podaří i procítit a prožít. Ten krásný stav rovnováhy, vyrovnanosti těla i duše a štěstí, které je opravdu spojeno s naší nejhlubší podstatou.



Možná takhle lze žít dlouhodobě. Možná…

Já ale ještě na takové úrovni nejsem.
Bezpochyby je tento stav krásný a člověk je v něm nevýslovně šťastný. Silní jedinci ho jistě dokáží udržovat dlouhodobě a trvale. Ale kolem sebe vidím, že takoví jedinci jsou vzácní jako šafrán.
Takhle nelze žít dlouhodobě.
PROTOŽE JSME JENOM LIDI.
Duchovní poučky nějak těžce pomíjejí realitu, která je bohužel někdy špinavá...
Popisovaný stav je stavem duše, zjemnělého fyzického bytí.
Bohužel se dříve či později opět uzemníme a fyzická existence s sebou nese obyčejné existenční starosti a kolem nás staví osoby a prostředí, které nebývá pro podobně vzletně šťastné stavy příliš nakloněno. Padáme z výšek na zem.
Na ústa.
Bolí to.
Vyčítala jsem si, když jsem spadla. Protože milující bytost přece necítí únavu, frustraci, zlost, smutek.
Všechny tyto negativní stavy toto "bránění se" neskutečně zhoršuje!!!
Je to pocit viny.
Máme plné právo cíti zlost!!!
Máme plné právo se cítit jakkoliv nám tělo i duše nabídne.
Toho bezpodmínečného milování si užijeme dost, až se zbavíme fyzických těl. V reálném světě je příliš mnoho vnějších okolností, které tento vzletný stav kazí, tlumí či úplně znemožňují.
Tím neříkám,že se o něj nemáme snažit, to určitě ANO, ale selhání budou každodenní součástí takové cesty.
Tato selhání jsou naší součástí a musíme se s nimi naučit sžít. Nechat tyto pocity projít.
Protože posilují.
Vědomí a plné uvědomění si toho, že i JÁ si můžu dovolit cítit hluboký bolavý smutek, protože na něj mám právo. Že i JÁ si můžu dovolit únavu, protože už to prostě dál nejde. Že i já můžu mít zlost, protože už toho mám prostě dost.
Uvědomění a úleva nemusí přijít hned, může to trvat i řadu dnů i týdnů, ba i měsíců, záleží na tom, jak moc se tomu všemu bráníte a jak moc každé to své selhání považujete za nemorální. Jak velké jsou na vás kladeny tlaky z okolí (nakolik prostě musíte být očích okolí dokonalá nebo taková či maková), ale jednoho dne to přijde.
Je to obrovská úleva.

A pak už je to prostě prožívaný smutek, únava i zlost, které prochází a postupně odchází a zanechávají za sebou čisto. Jako vlna tsunami, která něco zbytečného odnese.
Držet v sobě takovou vlnu a snažit se jí zabránit je čiré bláznovství.
Člověk v sobě nemá tolik sil, aby něco takového bez následků v sobě zadržel.
Foto: fotobanka Devianart
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 teď jsem královna teď jsem královna | 21. listopadu 2015 v 11:19 | Reagovat

Děkuji, až mi tečou slzy jak se mě to dotýká, jak pravdivé to je. Po přečtení tvého článku Renatko cítím velkou ale opravdu velkou úlevu.

2 Bosorka Bosorka | 21. listopadu 2015 v 19:55 | Reagovat

Krásně napsáno...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Články je možné po domluvě s redakcí používat ozdrojované i jinde. Fotografie, není-li uvedeno jinak, jsou z redakčního archívu nebo z fotobanky Pixabay či Pinterest.

Chcete tu publikovat článek nebo si ho chcete půjčit? KLIDNĚ: pište na rpetrickova@centrum.cz (pro výklady používejte email modracesta@seznam.cz)
Moje profesní stránky: www.petrickova.cz A chcete-li ode mě profi články jen pro sebe, upravit text, udělat redakční práce, ozvěte se také.