TAROTOVÁ KNIHA - ve dvou verzích - bez karet jako Svět tarotu a s kartami jako Základní tarot.

Tajemná Mona Lisa - je v ní ukrytá moudrost ženy?

27. listopadu 2015 v 19:21 | Tomáš Vojta |  Témata pro duši
Co skrývá tato žena? Bylo tomu už dávno, když jsem se tváři v tvář setkal s Mona Lisou, opětovali jsme si vzájemné pohledy a obdarovali se tajuplným úsměvem. Dlouho jsem si pak na Louvre nevzpomněl, až letos po sedmi letech, kdy jsem navštívil Drážďany a setkal se zde s Rafaelovým známým dílem, Sixtinskou Madonou, a přitom i s jeho malířským kolegou Leonardem da Vincim.
A tak jsem si zadal za cíl prozkoumat toto dílo, ani ne jako odborník, ale očima nezávislého badatele, který hledá univerzální pravdy o světě.


Ovšem najít klíč k rozluštění poselství Leonarda da Vinciho není zase až tak úplně jednoduché. Je to těžší, než u Sixtinské Madony, kde symboly byly jasnější a zřetelnější.
A také musíme brát v úvahu, že to není obyčejný portrét, ale ani to není pouhý obraz. Leonardo totiž vytvořil obojí - portrét i obraz - na jednom plátně. Toto dílo se stalo jakousi knihou moudrosti, což je neviditelný symbol - ukrývající velmi cenné tajemství obrazu Mona Lisy. Je to jako otevřená kniha, která má dvě stránky - na první je znázorněn portrét ženy, zatímco na druhé stránce se ukrývá krajina - a obojí bude pro výklad velmi důležité, protože jedno od druhého nelze oddělit.
Nejrozumnější bude začít pátrat u jména samotného obrazu "Mona Lisa". Je to francouzský název, tak bude potřeba hledat ve francouzských slovíčkách
Mon(a) - můj (moje)
Lis(a) - lilie
Vše je ženského rodu, takže přeloženo jako "moje lilie". Ale to ještě není všechno. Existuje totiž mnoho dohadů, co to bylo za ženu. I když nejčastěji se uvádí, že to byla žena florentského obchodníka Fracesca del Giocondo, tradične se tedy uvadí Lisa del Giocondo, jak se píše i na nejdůvěryhodnějším internetovém zdroji Wikipedii. I když se spíš domnívám, že to nebyla jeho žena, ale spíš dcera, jak si vysvětlíme později na konkrétních symbolech.
Křestní jméno můžeme vynechat, to není podstatné a krom toho už jsme si jej vyložili. Zůstane nám však slovo "giocondo", a tak musíme hledat v italském slovníku, což znamená "rozšafný" a k němu jsou dále uváděna synonyma jako rozumný, moudrý… Dalo by se to dát dohromady s dalšími indiciemi jako: "moje moudrá lilie".
Jenomže jsme teprve na začátku výkladu, což by mohlo být bráno za pouhé spekulování, ale nakonec všichni zjistíme, že výsledek bude velmi logický a racionální, ale to se ještě musíme podívat na samotný portrét a pak obraz.
Objevily se také názory, zda Leonardo opravdu zvěčnil ženu, zda to není muž. Jenomže argumentu, že to byl chlap se nedá věřit, protože tento pohled na obraz je povrchní a ničím nepodložený. Opravdu se jednalo o ženu, protože při bližším zkoumání můžeme vidět symboly, které na ní ukazují. Nejlepší bude, pokud začneme pátrat po symbolech od shora - od hlavy.
Na hlavě ženy byl objeven, kanadskými odborníky, nepatrný závoj, který podle nich znamenal ženu po porodu. Jenomže zapomněli přihlédnout k dalším symbolům, které by jejich myšlenku potvrzovaly.
Podle mého tradičního pojetí závoj znamená tajemství, z čehož lze usoudit také na panenství. Pokud se někdo zahaluje závojem, pak chce patrně něco skrýt, něco ukrývá, třeba přísně střežené tajemství - cestu k pravému ženství. I v životě se nevěsta zahaluje závojem, aby ji vyvolený muž, ženich, odhalil. Tmavý závoj by pak mohl prozradit, že právě takto si Leonardo představoval - "nevěstu Kristovu". Avšak to neznamená, že by musela žít v celibátu a netoužila po manželství s mužem a dětech.
Její mladistvý vzhled potvrzuje nevinnost, což se dá prokázat malými ňadry, pokud by však byla po porodu, pak by byly nejspíš větší. U žen po porodu se obvykle ženské tvary mění a zvýrazňují, a právě toto se zde u Mona Lisy vylučuje, a proto mě to utvrzuje v tom, že byla svobodná.
A tuto svou domněnku mohu dokázat dalším symbolem, který se na portrétech obvykle nemaluje, ale Leonardo jej zde záměrně dal. Jsou to ruce, které jsou tak výrazné, že si můžeme všimnout, že této ženě něco chybí - "prsten", což by poukazovalo na manželství.
A z těchto uvedených symbolů mohu tvrdit, že tato žena nebyla vdaná a tedy neměla ani děti, pokud by je totiž měla, pak by to byla pro ní katastrofa, protože žila v době středověku, kdy stále ještě platily mravní církevní pravidla a lidé byli velice věřící.
Získali jsme tak další indicie, které nám mohou pomoci rozluštit skryté poselství tohoto velkolepého Leonardova díla.

Jsou to: "moje - moudrá - lilie - žena - svobodná - panenství"

Výsledek se však dozvíme, až úplně na závěr, protože se musíme zamyslet nad krajinou za Mona Lisou, která zde také není pouhou náhodou. Ale i když žena musela být skutečná (portrét), pak krajina naopak smyšlená fantastická (obraz). Zde už Leonardo nemusel být spoután realnými detaily, ale naopak více svobodnější v myšlení. Usuzuji tak, že zde tento renesanční Mistr spojil realitu a fantazii, aby tak mohl vyjádřit to, co cítil.
Krajina za ženou symbolizuje snad vše, co patří do přírody s výjimkou "cesty" a "mostu", což je výtvorem lidské ruky. Jsou to tedy:
"hory - lesy - jezero - řeka - země (pole, louky)"
V této krajině lze vidět i konkrétní roční období - podzim, protože jsou zde použity studené tmavé barvy a výrazné je to zejména na hnědých polích či loukách. Není zde vůbec bujná světle zelená, která by poukazovala na jaro. Možná tím chtěl autor říct, že tento obraz poukazuje na "podzim života". Ne u Mona Lisy, ale právě Leonarda, který jej tvořil v pozdním věku, kdy už nasbíral malířské zkušenosti a našel i tu správnou ženu pro své dílo.
Hory jsou jakousi spojnicí mezi nebem a zemí, tedy mezi pozemským světem a Bohem. V horách se nejlépe člověk může přiblížit k nebi, Bohu, protože se dostane nejvýše a nachází se zde posvátný klid sloužící k hlubokým meditacím a nalezení trpělivosti.
Lesy symbolizují hluboké tajemství, sklon k samotě, rozjímání a hledání ztracených vnitřních duchovních hodnot a síly. Jsou také spojovány s odvahou a dobrodružstvím.
Země je symbol upomínající na řeckou bohyni Gaiu, a proto je znamením mateřského klína, ženské klidné síly a plodnosti, což slibuje nový život. Přináší obnovující sílu přírody. Pole a louky jsou dětmi země, které přinášejí úrodu a nový život, což potom přináší radost i potravu rostlinám, zvířatům i lidem.
Jezero symbolizuje hloubku duše, ponoření se do svého vnitřního světa podvědomí i fantazie, kde můžeme rozjímat, nalézt klid, ale také se očistit a objevit hlubokou podstatu, smysl života.
Řeka na obrazu symbolizuje "řeku života", což znamená plynutí času, který nelze zastavit a člověk se má naučit žít v souladu s dobou - závislé na minulosti, současném okamžiku a budoucnosti.
Cesta symbolizuje putování světem, což člověku dává směr, vede ho k cíli a může se dívat kolem sebe, pozorovat a tiše rozjímat o životě.
Most symbolizuje přemostění, spojení dvou břehů a nalezení rovnováhy mezi vědomím a nevědomím, tedy mezi mužskou a ženskou stránkou života.
Když si celou krajinu za Mona Lisou shrneme, pak poukazuje na všechno, co zobrazuje svět, v němž lze pochopit přírodní, božské i pozemské zákony a nalézt pravou moudrost. Je v ní zachycena cesta, kterou bychom měli jít, abychom se stali lidštější a moudří (renesance).
Nyní už jenom zbývá shrnout všechny indicie a vyvodit nějaké poučení, závěr - tedy vyslovit to, co měl Leonardo da Vinci na mysli, co tímto svým slavným dílem chtěl opravdu říct.
Žena:
"moje - moudrá - lilie - žena - svobodná - panenství"
Krajina:
"bůh - svět - příroda - cesta - harmonie - hloubka"
Když se tak zamýšlím nad těmito uvedenými symboly, které jsem našel v obrazu, tak docházím k závěru, že Leonardovi nešlo o to vytvořit portrét skutečné ženy jako to bývá na jiných portrétech zvykem.
Chtěl pouze nalézt reálnou ženu, která by odpovídala jeho představám o "pravém ženství" a naději. Svým dílem zobrazil, jak si renesančně (lidsky a pozemsky) představoval "Pannu Marii" jako svobodnou ženu, která za svým panenstvím ukrývá naději a trpělivě čeká na svého vyvoleného muže, který by ji dal lásku, věrnost a přinesl nový život, čímž by dostala na své ruce nejcennější šperk "prsten".
Krajina za Mona Lisou se pak stává náhradou za tradiční svatozář, což ukazuje na místo, kde lze hledat božskou inspiraci, sílu k životu i lásku k Bohu, Světu, přírodě i lidem.
Můžeme být rádi, že se nenechal okouzlit jejím úsměvem a s klidným srdcem toto dílo dokončil a zanechal nám tu po sobě velmi cenné poselství.
No, a teď mi nezbývá nic jiného, než se znovu vrátit do Paříže, vstoupit do Louvru a stanout před skutečnou Mona Lisou - a poděkovat jí za to, že si své tajemství nenechala ve svém srdci ukrytém za tajemným milým úsměvem. Vím, že si úsměv navzájem opětujeme a potají na sebe mrkneme.
Zpracováno v Táboře, dne 5. ledna 2013 Tomáš Vojta

Děkuju za tenhle článek dvojnásob. Díky Tobě se teď budu na tento obraz dívat shovívavěji, než předtím. Já ho nemám ráda, jako dítě mě docela dost děsil. Možná v něm je cítit ta ukrytá touha po dokonalosti, která není v reálném životě dosažitelná. Žádná žena nebude Pannou Marií, protože prostě žije obyčejný život. Možná v tom je trochu smutku, ale od toho obrazy jsou - aby působily na naše emoce.
A tenhle působí hodně.
Ještě dodám jeden obrázek. Restaurovaná kopie v Museu de Prado. Nové pojetí, stále stejná symbolika?
ale pořád ta samá.
Renata

Foto: Tomáš Vojta a wikipedie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Články je možné po domluvě s redakcí používat ozdrojované i jinde. Fotografie, není-li uvedeno jinak, jsou z redakčního archívu nebo z fotobanky Pixabay či Pinterest.

Chcete tu publikovat článek nebo si ho chcete půjčit? KLIDNĚ: pište na rpetrickova@centrum.cz (pro výklady používejte email modracesta@seznam.cz)
Moje profesní stránky: www.petrickova.cz A chcete-li ode mě profi články jen pro sebe, upravit text, udělat redakční práce, ozvěte se také.