TAROTOVÁ KNIHA - ve dvou verzích - bez karet jako Svět tarotu a s kartami jako Základní tarot.

ROZHOVOR: Vladimír Kafka: Ženy potřebují k životu obdiv...

7. dubna 2016 v 9:43 | Renata |  Osobnosti
Rozhovor s autorem zajímavé knihy Život naživo jsem záměrně vedla tam, kam často vedete své dotazy na tarotové karty. Za prvé je dobré vidět všechno i mužskýma očima a za druhé, moudrý nadhled, který Vladimír Kafka ukázal ve své knize je tak lákavý, že ho prostě musím využít. A tak vám nabízím rozhovor, který rozhodně pohladí po duši. Užijte si ho!


Říkáte ve své knize, že člověk nemá bránit osudu, aby pracoval… abychom jenom naslouchali životním okolnostem. Tím se vyhneme životním karambolům a újmám na zdraví? Máte tu zkušenost, že to opravdu funguje? Že když se člověk poddá osudu… jeho život se může proměnit k lepšímu?

Promiňte, ale to jsem nikdy netvrdil. Život se přece řídí naším rozhodnutím a to je důležité udržet a neměnit, pokud se snažím docílit chtěného výsledku. Teprve potom se dá říct, že naslouchám životním okolnostem a prožívám je. O osudu zde nepadlo ani slovo. Osud je podle mého něco vytvořené na základě víry, že to nemohu změnit. Život však je změnou sama o sobě a není předurčený podobně jako proces v tvorbě umění. Chci například namalovat obraz,mám nápad,ale tvůrčím postupem vznikají nové a nové projevy,kterým je dobré nepřekážet, spíše je využít.Ve Vaší otázce cítím podřízenost životu-buďto se podřídím a nějak to dopadne a nebo proti tomu budu v odporu a také to nějak v lepším případě dopadne.V podstatě říkáte otázkou,že je jedno,co uděláte,protože výsledek je předem hotový a Vy v podstatě na něj nemáte žádný vliv.To však neodpovídá pravé povaze života,který "osud"používá jako ateliér,kde můžete vše přemalovat,pokud máte aspoň nějakou představu o tom, kým chcete být nebo jakou roli v životě chcete prožívat.Myslet si,že se oddám osudu je nebezpečná myšlenka orientovaná směrem ven. Po staletí ji zneužívají vládnoucí systémy, které popírají svobodnou a tvůrčí povahu uvnitř každé bytosti. Výsledkem jsou permanentní války ve světě nebo "smrtelné"nemoci, na které údajně nemáme osobní vliv.



Někdy se říká, že musí překapat pohár trpělivosti, aby se člověk opravdu poddal, změnil, rozhodl pro radikální změnu, že jsou věci, které nelze udělat pouze ROZUMEM, protože v nich v tu chvíli není srdce. A to ani v případě, že by vám sto lidí kolem radilo, že si škodíte a máte udělat to či ono. Musíte spadnout na čumák a pak teprve pochopíte, že oni měli pravdu. Co s tímto procesem… lze ho nějak urychlit, už jen proto, abychom si například minimalizovali škody na svém vlastním zdraví?

Osobní prožitek je vždy nejcennější hlavně z důvodu rozpoznání. Pokud něco znáte z doslechu, tak to nemáte v krvi. Myslíte si, že víte a najednou se dostaví něco, co Vás minimálně popožene nebo přiměje změnit hodnoty prožitím a následným poznáním toho, že život není až taková teorie, jak jsme se domnívali. Znám mnoho lidí, kteří si vybudovali pohodový systém života. V podstatě jim nic nechybí, nedá se jim nic vytknout, v zásadě je vše v pořádku. Jsou zajištění a schopni si pořídit vše, na co si vzpomenou. Nastřádali si cenu, ale nevědí nic o skutečné vnitřní hodnotě. Mají dluh na životě a často je překvapí náhlá těžká nemoc nebo rodinná tragédie. Neříkám jistě nic nového, ale někdy je dobré si připomenout, že život je také o práci na sobě a nejen o neustálé vnější činnosti. Mnohdy nás k poznání probere právě něco, co s námi otřese, abychom se pohnuli z místa. Dobrovolně se nám to nechce udělat, i když nás na to přátelé či nejbližší dost často upozorňují. Rozum v tomto případě vše odkládá na pozdější dobu, protože žije většinou z ověřené minulosti, kterou dobře zná a nechce ji, celkem z pochopitelných důvodů, měnit. K čemu by to bylo dobré, ptá se rozum? Láska, podotýkám láska prožitá srdcem, na to však dokáže odpovědět ,protože je vždy tvůrčím způsobem nová. Fakt je, že ji mnohdy probudí až rozumový strach. To je půvab života i ega zároveň.


Píšete, že se nemáme bát dělat chyby. Vést se intuicí. Někdy se ale stane, že mi intuice něco říká, ale těsně pod touto intuicí je ale něco (co neumím identifikovat), co se bojí udělat to, co chce intuice. Faktem je, že když to člověk v sobě zlomí, nesmírně se mu uleví. Je tohle ten strach?

Chyby jsou učením, ale nepoučit se je umanutost. Sám jsem toho dobrým příkladem. Intuice je moc důležitá, ale bez rozumu je poloviční. Je to žena bez muže. To sice jde realizovat, ale není to ono, prostě by mě to bez protějšku nebavilo. Nemá to v sobě sdílení radosti. Vždy, když slyším, že stačí být sám, tak to sice chápu, ale nerozumím tomu, proč bych to měl dělat. Mám radost, když se o ni můžu podělit se svoji ženou. "Hru"na svaté jsem doufám již dávno přestal hrát a také ji přestal podporovat. Intuice je přesto nejdůležitějším citovým barometrem a mělo by se jí nejvíce naslouchat a posléze se podle ní řídit rozumem. Jistě víte, že moudrý muž se vždy předem poradí se ženou.

Proč má vůbec strach vždycky navrch před intuicí, láskou, tou volností pro osud… proč máme sklony se prvoplánově hned všeho bát?

Strach není prvoplánovou předností, neboť pochází z rozumu, produktu mozku, který vzešel až pozdějším vývojem z energie vědomí. Řekl bych, že ve vesmíru existuje pouze láska. Je něčím, co působí jako kosmický chemopren. Když není přítomna, objevuje se strach, který je nedostatkem lásky. Strach nikdy není předem jasně určený a ze samotné povahy života ani nemůže být. Záleží přitom, jako asi u všeho, na našem vědomém rozhodnutí. Každý z nás míváme strach, ale ten tu je právě proto, abychom mohli projevit lásku. Komu však projevit lásku více než právě strachu? Milovat krásné věci umí každý, ale projevit lásku vůči něčemu, kde krása chybí, je uměním. Aristokratickým uměním ducha. Pokud tohoto tvůrčího ducha necháme působit, uzavřeme kruh života a vstoupíme do středu sebe ze sevření protikladů. To, co zde říkám není teorie, ale spíše nashromážděná zkušenost s lidmi, kteří měli v důsledku těžké nemoci již jen pár týdnů do konce života. Jsem pravidelným svědkem toho, že za pomoci života z lásky lze zvrátit i ty nejhorší prognozy ohledně smrti nebo narovnat těžké životní okolnosti. Strach v tomto případě hraje druhotnou roli. V konečném důsledku strach vede vždy k lásce.

Jsou někdy v životě ale chvíle, kdy je ROZUM víc než intuice? Případně, jak je poznám?

Rozum je fantastický pomocník. Bez něho se nelze obejít při každé koncentrované práci, kdy rozum umí věci rozlišit a správně je nazvat. Líbilo by se Vám jako ženě žít bez muže? Asi těžko, viďte? Možná, že na chvíli ano, ale později byste si připadala nemilovaná, nepotřebná a vlastně napůl zbytečná. To samé cítí každý chlap, když nemá ženu. Máme se doplňovat a tak si myslím, že stejné je to s rozumem a citem. Jedno bez druhého je polovičaté a svým způsobem protipřirozené, neboť se navzájem přitahujeme. Na druhou stranu to však není povinnost nebo přímo nařízení s někým žít, protože je to tak určené. Mluvím stále jen o doplňování. Tyto polarity nosíme každý z nás uvnitř sebe a není nutné bezcitně a chladnokrevně lovit uchazeče ve vnějším prostředí a zbytečně se trápit, že nemáme dočasně partnera nebo partnerku.

Často se setkávám s ženami, které jsou prostě úžasné, jsou to úchvatné milující ženy bez výraznějších chyb. Milují, ale nejsou milovány. Rozdají se a oplátkou dostanou roli rohožky ve vztahu. Je s podivem, že ve vztazích často vítězí semetriky… Často se pak tyhle ženy ptají - je chyba ve mně, nebo v mužích?


Vypozoroval jsem, že muž je skutečně schopen hrubě urazit ženu tím, že si jí nepovšimne či proto, že jí neprojeví dostatečnou pozornost. Ve vesmíru snad neexistuje nic krásnějšího, než milovaná a milující žena. O tom jsem stoprocentně přesvědčený. Jako muž přiznávám, že ono projevení pozornosti vůči ženě mužská populace velmi často opomíjí. Žena je bez přehánění zdrojem světla a proto se do světla uvádí sama v sobě. Muž k tomu, aby se přiblížil ke světlu, ženu potřebuje, poněvadž sám k tomu není uzpůsobený. To je patrné ze všeho konání v přírodě a nám mužům k tomu stačí projevit obdiv a uvědomit si to. Ostatně žena ani více od nás mužů nepotřebuje! Každá bez výjimky rozezná neomylně citem, zda přitahuje pozornost a potom je přirozeně pro okolí zdrojem krásy, péče, lásky a inspirace. Pokud však v sobě utlačuje či nerozpoznává tuto vznešenou a čistou roli, nastává malér a žena uvadá jako květina. Mnoho žen trpí zhoubným onemocněním jen z tohoto důvodu, totiž proto, že onemocněly v důsledku nedostatku lásky. Málokdo si tuto nepříjemnou pravdu uvědomujeme. Muž sílí a nabírá odvahu, pokud má vedle sebe ženu, která ví, že je milovaná a ochraňovaná. Potom žensky září světlem, něhou a láskou, která vše povzbuzuje a posiluje. Současná situace v Evropě přesně ukazuje na tento deficit v nás samotných. Evropa je ve své mytologické podstatě žena a současný průvod nezvaně pozvaných migrantů vůbec většinově nezastírá svůj názor na ženy. Je to z jejich strany otevřený projev nelásky proti zdroji života, který se nachází především v ženství a tím v každé ženě. Ztráta evropské imunity je ztrátou rovnováhy a ochrany, která se projevuje především tím, že vládne neomezený a bezcitný rozum jdoucí bez skrupulí za svým zdrojem bez ohledu na cit a lásku ztělesněné především čistotou ženství.

A jsme u závěru, zdá se, že pokud bude sílit trend, nemilovat ženy... je to konec civilizace.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí, lásky a milovanou ženu...
Renata

Vladimír Kafka je autorem knihy Život naživo, vydal Eminent.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tom Tom | 7. dubna 2016 v 14:05 | Reagovat

Souhlasím

2 Martina Martina | 8. dubna 2016 v 4:31 | Reagovat

Renčo, to jsou krásná slova...děkuji za rozhovor, přesně zapadl do mého současného rozpoložení...po knížce se podívám...

3 umodrekocky umodrekocky | 8. dubna 2016 v 8:22 | Reagovat

Opravdu jedna z nejhezčích knih.... s takovou pokorou a obyčejnou lidskou moudrostí psaná. A s rozumem. Žádný lítání v oblacích, jen čistá logika.

4 Jiří Jiří | E-mail | 25. července 2016 v 11:06 | Reagovat

Sympatický a moudrý chlápek!!! :-)

5 zivavoda-lena zivavoda-lena | Web | 31. července 2016 v 10:15 | Reagovat

Pěkný rozhovor, děkuji.
Těší mne, že na blozích Blogu.cz s takzvaným esoterickým zaměřením, ať již částečně, či plně a kterých jsem pročetla hodně, kdy jsem bohužel zjistila, že jsou vesměs "pouze" lacinou snůškou výmyslů jejich autorů, kteří navíc i kopíruji kdeco, konečně nacházím i něco takového.
Zde jsem zavítala poprvé a ještě jednou děkuji.
Lena

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Články je možné po domluvě s redakcí používat ozdrojované i jinde. Fotografie, není-li uvedeno jinak, jsou z redakčního archívu nebo z fotobanky Pixabay či Pinterest.

Chcete tu publikovat článek nebo si ho chcete půjčit? KLIDNĚ: pište na rpetrickova@centrum.cz (pro výklady používejte email modracesta@seznam.cz)
Moje profesní stránky: www.petrickova.cz A chcete-li ode mě profi články jen pro sebe, upravit text, udělat redakční práce, ozvěte se také.