TAROTOVÁ KNIHA - ve dvou verzích - bez karet jako Svět tarotu a s kartami jako Základní tarot.

Mark Lowery: Jak mi kobliha s marmeládou zničila život...

15. července 2016 v 9:36 | Renata |  Knihy pro dospělé
Naprosto boží knížka pro děti a na prázdniny. Umřete u ní smíchy!

Kam jsem přišla a ptala se na tenhle knižní titul, sklidila jsem úsměv. Jen v posledním knihkupectví ne. Tam sice knihu konečně měli, ale došlo mi také, že slečna prodavačka je v záběhu a byla vyděšená jako králík a pot jí poléval ve chvíli, kdy mi knihu markovala a hrůzou, aby něco blbě nezmáčkla, byla celá bílá. Ano, já být na jejím místě, tak mě název "Jak mi kobliha s marmeládou zničila život", taky nechá v takové chvíli chladnou. Tak mě nechá chladnou, i kdyby někdo chtěl Encyklopedii zbytků ostříhaných vlasů….

Paní prodavačka pro knihu došla a mě zaujala měkká papírová vazba. Žádný lesklý papír, prostě jako když držíte v rukou pěkný sešit. Navíc taková akorát do ruky vazba. Formát. Nic velkého, nic malého. Poměrně malé písmo, takže se to dětem bude číst delší dobu, množství cizích jmen, no to nemám ráda, ale třeba se to vylepší obsahem, obrázky tak akorát, co se moderně dětem líbí… poletovaly mě hlavou pochyby....

....a pak jsem se začetla do jakési části o tom, že "ježišmarjá, ta krysa mi porodila do vlasů? V mých vlasech se narodily malý krysy??!!! V mých princeznovských vlasech!"
No a usmála jsem se, to je VONO, tohle přesně mám ráda - a knížku si vzala.




Smíchy se nedá číst dál…
Je jen málo knih, na které se opravdu těšíte, až je večer začnete nahlas číst a budete se i s dětmi u toho řezat smíchy. Kobliha s marmeládou se stala okamžitě pojmem, nehledě na nepříjemný fakt, že jak nemám koblihy ráda, tak jsem po nich těch několik večerů příšerně, nestydatě, toužila. Až jsem tužbám propadla, ale teda nevím, tu s malinovou marmeládou jsem nenašla, tady prodávají jenom s meruňkovou. Ta je ovšem taky dobrá a byla to slast! Kniha se tedy postarala o nezvladatelné chutě na koblihy… a o legraci, kdy smíchy prostě nemůžete číst dál!


Nakonec jsem ale musela uznat, že první třetina knihy je naprosto excelentí, druhá třetina už měla trochu vtipně sestupnou tendenci a ta třetí už byla taková průměrná. Ráda to však Koblize s marmeládou odpustím, protože když už se tam objeví opravdu třeskutý vtip,stojí za to. Jen je jejich kadence lepší. Možná to tak autor udělal schválně, aby smíchy neutrápil čtenáře.


Upozornění, vtip je drsný, suše anglický a zachází tam, kam to mají děti rádi, tedy někdy do trošku nechutností… ale řekla bych, že právě tak, jak to mají děti rádi. A jak to se smíchem přivítáte i vy…


Ukázka: (prosím, nečtěte, jestli zrovna jíte - třeba koblihu)

Na prahu stál Gamble. Ještě pořád mě na sobě školní uniformu a na vodítku vedl psa. Pes byl notně zanedbaný. Byl podlouhlý, vypelichaný a jedno oko měl zakalené. Vzpíral se na vodítku a vydával přitom příšerné sípavé zvuky.
"Chceš jít se mnou ven... kámo?" zeptal se Gamble a zazubil se.
Než jsem stačil vymyslet nějakou výmluvu, pes vyskočil, opřel se mi o prsa a začal mi olizovat obličej. "Fuj, slez ze mě!"
vykřikl jsem a otřel si hleny z tváře. Nerad to říkám, ale z pusy mu páchlo o něco méně než jeho páníčkovi.
Gamble přitáh psa k sobě a zavětřil. "Zrovna večeříte, co?" zeptal se. "Dám si s váma."
Pokusil se ho zastavit, ale odstrčil mě a zamířil do jídelny.
Když tam došel, táta s mámou civěli na Gamblea s otevřenou pusou.
"Pěknej bejvák," prohlásil a rozhlížel se kolem sebe.
"Tohle je Gamble... ehm, Darren... ze školy," řekl jsem. "Nový spolužák."
"Ehm... ahoj, Darrene," řekla máma. "To je od tebe hezké, že ses u nás zastavil, ale my obvykle nepouštíme zvířata - "
Gamble podrbal psa za ušima. "Žádný strachy. Drban je čistotnej."
Podíval jsem se na psisko a těžce polkl. "Víš to jistě?" zeptal jsem se. "Líže si... zadek."
"Jo, jasně," odvětil Gamble. "Dělá to často. To je kvůli těm červům, žejo..."

Cítil jsem, jak mi vyschlo v krku a žaludek jsem začal mít jako na vodě. Najednou jsem si uvědomil, jak se asi musí cítit Kevin "Poblijón" Harrison při dlouhých výletech v autobuse.
"Ale právě jsi ho nechal, aby mi ... olízal obličej."
"Přece mu nebudu zakazovat, aby se choval přátelky," zakřenil se Gamble.
"Fujtajbl," vyhrkl jsem zoufale a začal si horečně otírat tváře rukávem.
"Přinesu ti navlhčené ubrousky," řekla máma.
Jakmile se zvedla, Drban vyskočil na její židli, opřel se předními tlapami o stůl, vrazil hlavu do krabice s koblihami a všechny tří najednou olízl.
"Ale no tak!" řekl jsem. "Tohle už je trochu moc."
"Tývado, koblihy!" řekl Gamble, natáhl špinavou ruku a jednu zvedl. "Budete je jíst?"
Pes si začal třít zadek o máminu židli.
"Myslím,že ji dneska vynechám," zavrtěl jsem hlavou.
"Já už taky nemám hlad," prohlásil táta.
"Skvělý," usmál se Gamble a nacpal si je do kapes.
Drban si triumfálně upšoukl.
Když se máma vrátila s navrhlčenými ubrousky a uviděla Drbana na své židli, málem vyletěla z kůže. Požádala Gamblea, aby odešel. Tomu to vůbec nevadilo. Vypadalo to, že je zvyklá, že ho odněkud pořád vyhazují.
Gamble s Drbanem za sebou nechali kromě nechutného zápachu (směs pukavců a pachu mokré psí srsti) jen prázdnou krabici....

Vydalo Argo, 2016, www.argo.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 motolka motolka | E-mail | 15. července 2016 v 14:06 | Reagovat

Ukázka z knížky mě rozesmála a trošku se mi i zvedl žaludek. Sice mám synka už trošku odrostlejšího, takže mu už knížky nečtu, ale tuhle bych si i s gustem přečetla sama.

Zasmát se není nikdy na škodu ;o)

2 umodrekocky umodrekocky | Web | 15. července 2016 v 15:46 | Reagovat

Jo, je to trošku humor přes čáru, ale upřímně - co dokáže děti rozesmát víc než parádně popsanej výlet autobusem s nezbytným nějakým poblijónem, plesknutá medúza v obličeji, spláchnutá nočníkem jakéhosi okolojdoucího děťátka a co chudák paní učitelka zažila se svým tlustým morčetem ve třídě, no hrůza. Děcka jí ho shodou báječných náhod oholily, olepily lepidlem a nepořádkem z učitelské skříně se zbytky z výtvarky.

3 motolka motolka | E-mail | 15. července 2016 v 16:49 | Reagovat

[2]: Neskutečná fantazie, kde na to autor chodí? :o) Nadchnula jsi mě pro tuto knížku. Sice mám jinou rozečtenou a dalších pět, co se chystám číst, ale tuhle chci. Myslím, že tohle je ten druh knížek, ke kterým se budu vracet, když mi bude smutno. Tuhle knížku si výjimečně koupím v papírové podobě. Dost mě mrzí, že nebyla, když byl syn menší :o(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Články je možné po domluvě s redakcí používat ozdrojované i jinde. Fotografie, není-li uvedeno jinak, jsou z redakčního archívu nebo z fotobanky Pixabay či Pinterest.

Chcete tu publikovat článek nebo si ho chcete půjčit? KLIDNĚ: pište na rpetrickova@centrum.cz (pro výklady používejte email modracesta@seznam.cz)
Moje profesní stránky: www.petrickova.cz A chcete-li ode mě profi články jen pro sebe, upravit text, udělat redakční práce, ozvěte se také.