TAROTOVÁ KNIHA - ve dvou verzích - bez karet jako Svět tarotu a s kartami jako Základní tarot.

Náhody neexistují? Náhody stojí za celým naším životem

10. srpna 2016 v 10:42 | Renata |  Témata pro duši
Nedá mi to si nad tímto "blog.cz vyhlášeným tématem" nevzpomenout si na film Hledá se Dory, kde rybička s naprosto zapomětlivým mozkem, vyřknula moudro, které je prostě svatosvaté - nejlepší věci se dějí náhodou.

Náhoda? Čistá logika našich životů
Když se každý ohlédne zpět svým životem, uvidí možná právě ty nejzásadnější okamžiky svého života jako náhody. Jako osudem pečlivě promyšlené náhody. Znáte třeba Žítkovské bohyně? O těch si tu v následujících dnech také napíšeme, ale tam třeba na úplně obyčejném lidském příběhu uvidíte, že i ten nejtěžší osud, který se zdá jako série nešťastných náhod, je vlastně pečlivě promyšlenou cestou hlavní hrdinky k nějakému cíli.

Že náhody nás odklání a přiklání, ale stále vedou přesně tam, kde máme být.
Jsou zkoušky.


Mysleli jste někdy na to, jak žili naši předkové?
Jak přemýšleli, uvažovali nad každým dnem s trýznivými myšlenkami o budoucnosti? Byli přestresovaní přemírou informací, jako tomu je dnes? Navíc, zbytečných informací. Když to vezmu do extrému, tak nám tady ve střední Evropě může být jedno, co se děje na druhém konci světa, žadomyší války, velké války, boje o moc,.. Ano, je to odraz dnešní doby, ale někdy mám pocit, že v těch dobách, kdy naši předkové jen matně z jakýchsi opotřebovaných ve vsi půjčovaných pohádkových knih tušili, že existuje nějaká Afrika a černoši... se měli lidé lépe. Lépe vstřebávali a žili přítomnost a lépe dávali prostor PRÁVĚ NÁHODÁM.

Dnešní upjatá doba, upjatá na výkon, na přežití, kdy nám střechu nad hlavou často tvoří jen informační zbytečnosti... dává náhodám jen malý prostor. A když ano - tak je často ani nevnímáme, protože s klapkami na očích se ženeme za zítřkem, který ještě ani nenastal.

Dejte si čas vnímat náhody.
Ony opravdu hýbou našimi životy více než si myslíme. Náhody přináší informaci, kudy dál...
A náhodou je i pěkný rozhovor s prodavačkou v pekárně.
Náhodou je pomoc babičce s nákupem na ulici.
Náhodou je i úsměv, který opětujeme.
A tyto drobné náhody potom tříbí naši vnímavost k těm náhodám větším a osudovým. Příznivým.
Život nabízí náhody a možnosti - když se mu otevřeme...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 maje maje | 10. srpna 2016 v 12:36 | Reagovat

Reni, tohle tesat do kamene. to bych chtěla umět

2 Simona Simona | 10. srpna 2016 v 14:43 | Reagovat

Veľmi pekný článok :-) Myslím si, že sa ľudia náhod boja, či už je to náhodné stretnutie, náhodné sa zatúlanie úplne inou ulicou, akou som mala ísť... pretože máme všetko nalinajkované ako by čo malo vyzerať a byť a ako to chceme by... A popri tom si vôbec neuvedomujeme, že tieto malé niekedy ,,neželané" náhody nás krok po krôčiku zavedú na miesta, kde máme byť, kde chceme byť.

3 umodrekocky umodrekocky | Web | 10. srpna 2016 v 21:18 | Reagovat

Ano, uvědomila jsem to u toho filmu, že opravdu za většinou zásadních věcí vlastně stojí tak trochu náhoda. Kolikrát vlastně řekneme třeba - no a pak to bylo takhle, potom NÁHODOU bylo to a to a pak to bylo všechno jinak.

Je to zvláštní.
Asi je jiná náhoda opravdu náhodná, jiné jsou náhody, kterým jdeme vstříc (tedy to "štěstí přející připraveným)...

4 womm womm | E-mail | Web | 10. srpna 2016 v 21:29 | Reagovat

Veľmi pekné a zaujímavé aj keď mi tam dosť vadil (len názorovo) ten fatalizmus. Čo ak je cieľ tam, kde nás tie náhody dostanú a vôbec nie je vopred daný? :-P

5 Kaylie Kaylie | E-mail | 10. srpna 2016 v 22:16 | Reagovat

Reni, tady je klid, pohoda a zajímavé myšlenky.
A to všichni moc potřebujeme v této době.
Díky za Tebe.

6 sylva sylva | E-mail | 11. srpna 2016 v 8:28 | Reagovat

Včera se mi stalo něco zvláštního.Šla jsem do spořitelny ,abych zkontrolovala synův účet jestli mu přišla výplata a chtěla odeslat poplatky ,samozřejmě nepřišla.I u nás ve firmě si tentokráte dávají načas,v peněžence jsem měla 300, kč ,ale říkám si vyjdu uskromním se a do 15 to musí přece poslat .Najednou mě zastaví babička ,malá ,čistá taková milá paní.Myslela jsem si ,že zabloudila a chce poradit .Jenže ona mě prosila jestli bych jí nedala peníze ,že je sama nemá rodinu a doplácí za léky Byla to náhoda nebo nějaké znamení ,nevím...bylo to zvláštní jsem z toho nějak mimo a dala jí 100,

7 umodrekocky umodrekocky | Web | 11. srpna 2016 v 12:50 | Reagovat

[4]: v tom případě je to celé o to zajímavější :-) Faktem je - a jsem si jistá, že to tak navždy zůstane - že za života prostě nevyřešíme, nakolik je život dán předem a nakolik ho máme v rukou, mimo jiné asi i proto, že u každého je ten poměr zcela jiný.

8 Hanka Hanka | Web | 11. srpna 2016 v 16:15 | Reagovat

Dokonalý článek, to je tak zajímavý, ani si to neuvědomuju...

9 umodrekocky umodrekocky | Web | 11. srpna 2016 v 17:02 | Reagovat

[6]: to je přesně takový jako v té pohádce, jak se Jiřík rozdělil o chleba s mravenci ve Zlatovlásce...

10 Petra Petra | 12. srpna 2016 v 0:18 | Reagovat

Na to, jak zili moji predkove, myslim skoro kazdy den, protoze bydlim v dome, kde nas rod zije uz od sedmnacteho stoleti. Kolik jich tady bylo, zilo, zemrelo, pracovalo... zili jak zili, nekdy jen prezivali, vedeli kolikrat jen to, co se jim doneslo, zadne obsahle informace...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Články je možné po domluvě s redakcí používat ozdrojované i jinde. Fotografie, není-li uvedeno jinak, jsou z redakčního archívu nebo z fotobanky Pixabay či Pinterest.

Chcete tu publikovat článek nebo si ho chcete půjčit? KLIDNĚ: pište na rpetrickova@centrum.cz (pro výklady používejte email modracesta@seznam.cz)
Moje profesní stránky: www.petrickova.cz A chcete-li ode mě profi články jen pro sebe, upravit text, udělat redakční práce, ozvěte se také.