TAROTOVÁ KNIHA - ve dvou verzích - bez karet jako Svět tarotu a s kartami jako Základní tarot.

Štěstí musíte nacházet...

12. prosince 2016 v 12:49 | Renata
Nemám pocit, že bych něco hledal, já mám pocit, že jsem to všechno znal, že to nacházím.
Já to nehledám. Já si myslím, že když to člověk začne hledat, tak to nikdy nenajde. Vždycky člověk dělá to, co si jakoby naprogramuje. To znamená, že když si dá program, že bude hledat, tak to bude hledat.
Když to budete hledat, když budete stále hledači, tak nic nenajdete, člověk to musí chodit nacházet.
Někdo hledá štěstí, no tak když bude hledat štěstí, tak ho nikdy nenajde, jak by ho mohl najít, vždyť je všude. To říká Miguel Ruiz, všichni hledají štěstí, všichni hledají krásu, hledají lásku a nevšimnou si, že je toho plný vesmír, je to tady, přímo před očima.
Co chci hledat? Vždyť to tu je.
Nám se to nějak popletlo v hlavě, že šťastný můžu být až když dosáhnu toho, budu mít tamto, všichni budou zdraví… pak budu šťastný. No a je to obráceně, nejdřív můžu být šťasten a toto všechno ostatní pak uvidím úplně jinýma očima.
~ Jaroslav Dušek
J

Vypůjčila jsem si pro dnešek citát Jaroslava Duška. Souhlasíte?
Má určitě v něčem pravdu, pojďme se na to podívat od konce.
Určitě máte kolem sebe lidi, nebo jste sami takovou situací prošli, že jste byli z pohledu druhých šťastni. Ale přesto jste nebyli. Můžete mít luxusní dům, milujícího manžela, pevné zdraví, super děti, splněný sen, a dokonce to mohlo být právě to, čím jste si své štěstí podmiňovali v minulosti - až budu mít to či ono, tak budu šťastný!
Nojo, ale nejsem....
Proč?
Napadlo mne pouze to, že v tu chvíli přestane člověk nacházet. Přestane to vnímat, své štěstí možná vezme jako všednost, samozřejmost, jako novou skříň v chodbě, která se, byť je sebekrásnější, za pár týdnů okouká.
Ale kdo kolem té skříně bude chodit a jednou za čas na ní spočine pohledem, pohladí ji a řekne - já jsem tak rád, že tě mám... udrží si svůj pocit štěstí déle, protože ho PĚSTUJE.
Copak skříň, horší je, když na něčem podobném padne vztah.
Že to funguje jsem si vyzkoušela na kočkách. A že s nimi byly hory trápení, od čůrání do peřin po zdravotní problémy a zvýšené nároky na stravu, což byl citelný zásah do peněženky a někdy jsem i přemýšlela, co dál... ale ta starší, modrá kočka, mne naučila se na ně dívat jinak. Snad díky věku, který na ni už rok a něco je opravdu znát. Vím, že statisticky má možná rok života, ale klidně se může stát, že s námi bude ještě pět let. Často si při pohledu na ni říkám - jsem ráda, že tě mám. A to samé i s tou mladší, která stárne do moudrosti obyčejné kočky, nikoliv pošahaného kotěte. A uvědomuji si, že mě bude provázet životem třeba dobrých deset nebo patnáct let. A najednou vidíte její uši, srst i oči jiným pohledem.
Najednou si jí vážíte a vidíte i tu cennou minulost. Dobré i zlé...
A z těchto drobných štěstí se skládá život. Vidět to, co máme a být za to vděčni.
Hledat štěstí je asi opravdu hloupost. Málokdo najde. Kolik lidí najde v životě poklad nebo pětistovku na zemi? A možná snáze tu pětistovku v trávě najde ten, kdo šel kolem s tím, že se právě těšil z právě rašící zelené trávy.
Nacházet.
Štěstí a spokojenost se musí nacházet, nikoliv hledat...
Jak vy nacházíte své štěstí... a kdy jste byli nejšťastnější? Docela by mne to zajímalo, protože si myslím, že na této pravdě Jroslava Duška něco je.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Renata Renata | E-mail | 12. prosince 2016 v 13:05 | Reagovat

Miluju pana Duška, jeho moudrost vždycky pohladí. A šťastná jsem vlastně skoro pořád - vždycky se něco najde. Už několik let si vedu sešit, do kterého si ráno zapíšu tarotové karty na ten den a večer poděkuji za to hezké, co mě potkalo. A ještě nikdy se mi nestalo, že by nebylo za co poděkovat. Každý den se najde něco krásného, milého, něco, co potěší.

2 maje maje | 12. prosince 2016 v 13:08 | Reagovat

víš, kdy vždycky spolehlivě najdu štěstí? v očích svojí pindruše. když jí koupím něco pěkného, když mě rozesměje, když usíná u mě v náručí,... jasně, je v pubertě, takže je většinou na zabití, ale právě ty vzácné chvilky, kdy vidím, že je šťastná, spokojená, má radost,... to jsou ty chvíle, které bych nevyměnila.

3 Ivuše Ivuše | 12. prosince 2016 v 13:58 | Reagovat

Já mám dva momenty kdy jsem se cítila šťastná.Když jsem kdysi před pár lety ležela schoulená v náručí partnera a spolu jsme v říjnu poslouchali koledy,měla jsem pocit štěstí a jistoty.Ještě teď když si ty chvíle vybavím mám ty pocity stejné.

4 Ivuše Ivuše | 12. prosince 2016 v 14:03 | Reagovat

Druhý moment byl že když jsem vyšla   s ranní kávou na terasu a svítilo sluníčko a já byla pár hodin u svého partnera,najednou mě v hlavě vyvstala myšlenka takto vypadá štěstí a spokojenost.I to slunce nějak jinak více hřálo až u srdce.

5 Bosorka Bosorka | 12. prosince 2016 v 14:05 | Reagovat

Krásný citát a nádherný článek. Hluboce s ním souzním... Ano, každý den je aspoň jedna malá věc, za kterou jde poděkovat. Nikdo jiný nás šťastnými neudělá, nepřijde to zvenčí. Být šťastný je vnitřní nastavení a rozhodnutí člověka...

6 Lucie Lucie | 12. prosince 2016 v 16:21 | Reagovat

Největší štěstí zažívám když se vracím unavená z pořádně dlouhého výletu v přírodě, když hraju s kapelou a vedle mě jsou lidi, které mám nadevšechno ráda a já vím, že jsme všichni na stejné vlně... Pamatuju si i takové útržky, když jsem byla malinká a šla jsem se svou babičkou, která už dlouho nežije, nakoupit a ona mi pořád něco povídala a smála se... Nebo když jsme s kamarády jeli autem po silnici uprostřed pole, slunce svítilo, v rádiu hráli něco pěkného a začínaly letní prázdniny...

Je toho hodně a vlastně v tom nevidím žádnou konkrétní společnou věc...

7 Aki Aki | 13. prosince 2016 v 11:18 | Reagovat

Já jsem nejvíc šťastná, když můžu být sama sebou. Když můžu zahodit své masky, být svobodná a dělat to, co chci a s čím souzním. Většinou o samotě a stranou od lidí, protože ti mají tendence mít ke mně neustálé připomínky a to mi tu radost kazí.
A pak jsou to drobnosti v přírodě. Třeba včera ta krásná padající hvězda..

8 Dana Dana | Web | 13. prosince 2016 v 17:49 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že smýšlení pana Duška je mi hodně blízké, tak se pod tohle klidně podepíšu....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Články je možné po domluvě s redakcí používat ozdrojované i jinde. Fotografie, není-li uvedeno jinak, jsou z redakčního archívu nebo z fotobanky Pixabay či Pinterest.

Chcete tu publikovat článek nebo si ho chcete půjčit? KLIDNĚ: pište na rpetrickova@centrum.cz (pro výklady používejte email modracesta@seznam.cz)
Moje profesní stránky: www.petrickova.cz A chcete-li ode mě profi články jen pro sebe, upravit text, udělat redakční práce, ozvěte se také.