ŘÍJEN pro všechna znamení podle tarotu.

TAROTOVÁ KNIHA - ve dvou verzích - bez karet jako Svět tarotu a s kartami jako Základní tarot.

Únor 2017

BŘEZEN 2017: BÝCI: Nebuďte tvrdohlaví, uškodíte si...

28. února 2017 v 19:13 | Renata |  Každotýdenní kalendář
Pro Býky to může být také celkem zásadní měsíc, ve kterém mohou za sebou nechat nějakou etapu svého života nebo cyklus. A potom začnou přemýšlet. A to není pro březen zrovna nejlepší nápad, protože v cestě k jasným závěrům a výsledkům vám může stát několik věcí. Zkraje to je možná trochu neochota se pohnout z místa, lakota, nechuť riskovat nebo pečlivé, až puntičkářské odměřování toho, co komu dám a co komu nedám - lhostejno v jaké životní oblasti. Najednou tohle chování může vyvolat i vlnu odporu nebo nepříjemných událostí kolem vás.


Najednou budete mít pocit, že jde všechno proti vám, že i to, co fungovalo, nebo lidé, kteří vás měli rádi, se najednou odvrací a Štěstěna vás zanechává plačící a hudrající na celý svět. Pozor na tyhle depresivní stavy, mohou mít i hodně výrazné projevy v jakési ublíženosti. Ano, ztratili jste možná hodně, ale když se ohlédnete, otevřete oči plné smutku, tak uvidíte, že mnoho vám také zůstalo a že především celá energie března je přístupná řešení, hledání řešení, cest. Budete mít v cestě neustále nějaké podněty, drobnosti, návrhy řešení - jen u Býků bude problém, aby to viděli, protože můžete více než kdy jindy, být zaslepeni falešným pocitem spravedlnosti a své vlastní velkoleposti. Tvrdohlavé přesvědčení o vaší vlastní pravdě vám může ze života odvést intuici a dobré věci, které se budou nabízet. A že se jich bude nabízet hodně.



Všechno to může mít souvislost s tím, co zanecháváte v minulosti, protože je tu silná neochota vůbec nějak začít znovu. A to je něco, do čeho vás může osud velmi tlačit, ZNOVU začít. Touha po spravedlnosti je na svém místě, protože tam je třeba nějak vyvážit tu minulosti, smířit se s ní a přiznat i svoje chyby nebo přijmout omluvy druhých. Budete muset být tak trochu více týmový hráč než individualista. Pak vás intuice dovede k dobrým řešením. Jen nebuďte prosím, v březnu příliš zahleděni do sebe - tentokrát takový postoj není dobrým rádcem.

BŘEZEN 2017: BERANI: Už víte, co je vaše?

28. února 2017 v 11:02 | Renata |  Každotýdenní kalendář
Beranům půjde k duhu energie celého března, mohou mít pocit velké úlevy, protože najednou se věci budou dít tak, jak mají. Jak se podle vás mají dít… Dostáváte-li se z nějaké složité životní situace, tak si dávejte pozor na to, co se děje kolem vás, na své intuice, na své myšlenky, protože v tom všem najdete jednoznačné směrovky, znamení, kudy se máte dál dát. Ale je to energie velice silná, je dokonce možné, že prostě budete přesvědčeni o tom co dál, nebo se události budou hýbat tak nekompromisně a tak jasně, že jakékoliv pochyby budou zhola nemožné. Vůbec bych nevylučovala zásadní měsíc v lásce, v mezilidských vztazích, můžete najít nejen skvělé lidi po svůj bok, ale také skvělou práci, cokoliv kdekoliv, co bude mít společné to, že vás to osloví na nejhlubší rovině srdce. Splněné sny… Začátky splněných snů nebo dokončení, dotažení projektů nebo životních situací k nějakým hmatatelným a potěšitelným výsledkům.



Je-li něco, co je pro vás zatím skryto, může to v březnu vyjít na povrch a nemyslím si, že by to bylo úplně nepříjemné, spíše to bude spojeno s úlevou a plným pochopením minulosti nebo situace, která tomu předcházela.


Rozhodně se pusťte do všech výzev, které vám březen postaví do cesty. Máte jistou ruku, máte bystrý úsudek, jste otevřeni tomu toku budoucnosti a nových směrů. A vytříbenost bude patrná zejména tam, kde půjde o něco kvalitního, nebo něco, co má mít velkou výdrž, trvanlivost do budoucna. S tím, jak budete naladěni, rozhodně nesáhnete po nějakém zmetku nebo nekvalitním zboží. V březnu už tedy budete vědět, co je vaše a v rukou budete držet jen ty kvalitní cihly, protože ty nekvalitní buď okamžitě poznáte, nebo k vám vůbec nepřijdou…

Mark McElroy: Vědomé snění

28. února 2017 v 0:17 | Renata |  Knihy pro dospělé
... pro začátečníky...

Naučte se řídit své sny a otevřou se vám nové rozměry reality!


Ráda dnes představím knihu, která nabízí ucelený pohled do snění, spánku a vědomého snění.

A co si z knihy odnesete?
- pochopení principu snění, fází spánku a základní možnosti, jak je možné se snů ptát, jak analyzovat jejich symboliku a jak se postupem času naučit vědomé snění (dříve se také nazývaly lucidními sny)
- chuť vést si snový deník. Forma zápisků vede k lepšímu pochopení duševního rozpoložení a musím říci, že někdy jsem užasle sledovala, jak se za dva týdny v podstatě splnilo to, co se mi symbolicky zdálo. A v době, kdy jsem tuto informaci v deníku četla, jsem na onen sen už dávno zapomněla. A kdybych to bývala pochopila tenkrát správně, mohla jsem se některým nepříjemnostem vyhnout.

Na druhou stranu jsem díky této knize pochopila, že sny jsou opravdu cenným otiskem duše, směřování a mohou být takovou mapou nanečisto, nad kterou je dobré si čas od času sednout a probrat další možnosti.

Vědomé snění šlo v době, kdy jsem tuto knihu četla, celkem stranou.
Zabývala jsem se spíše principem snění. Je třeba také vědět, že vědomé snění nepřichází každou noc, je opravdu vzácné (a čas od času ho zažíváme každý), také odpovědi na své otázky nenacházíme hned tu noc, kdy si je "objednáme"... je třeba trpělivosti a času. I první vědomý sen může přijít až za řadu týdnů od doby, kdy se o ně začneme pokoušet. To jsou podle mě důvody, proč se tomuto tématu věnujeme málo, protože tu nejsou okamžité hmatatelné výsledky.
Je to prostě běh na několikatýdenní trať.

Je možné vědomým sněním změnit svůj směr v životě?
Princip této knihy je v tom, že naučíte-li se čas od času konce svých snů měnit, dosnívat, zpracovávat, pak se mění i váš pohled na svět. Jednoduše řečeno, získáváte tak sebedůvěru i v denním světě. Nechat se vláčet nočními můrami - znáte ten pocit? Člověk je pak skleslý celý den a samozřejmě se mu nic nedaří - pocit, že za nic nestojí a že má v životě jenom smůlu je pak naprosto logický.

I kdyby vědomé snění neovlivňovalo OSUD jako takový, ovlivní sebedůvěru a v tom ponoření se v podvědomí během spánku nebo polosnění se snáze z duše vynořují opravdové informace. Autor má pravdu v tom, že ty nejlepší vynálezy a díla vznikly náhodou - náhlým vnuknutm. A často ve snu!
To můžu jen potvrdit....

I když jde o starší titul, je dobrým prvním porovnáním si svého vztahu ke snům.

Vydala Eugenika, 2011, Bratislava

Pavel "Hirax" Baričák: Slabikář štěstí

27. února 2017 v 7:02 | Renata |  Knihy pro dospělé
Máte-li dost odvahy a pečlivosti probírat se celkem malým textem, pak možná držíte v rukou jednu z nejlepších a nejucelenějších knih na téma "pocitu štěstí". A řeč se tu dostane i na přitahování takového štěstí do života.

Každá skutečnost a zkušenost může být přetavena do pochopení.
Bolest života je signál, že v něčem chybujeme, v něčem se máme zlepšit, zapracovat na sobě.


Tušíte správně, není to příjemné čtení. Žádný med kolem pusy...

BONUS: Jako bonusové informace jsem s úsměvem vnímala ty, které se týkaly slovenské mentality, trošku přemíry alkoholu a o to zajímavější je číst text, který mi zprvu připadal jako kvalitní text zahraničního autora, právě z pozice autora, který je Čechám blízký. Tolik zdejších autorů zase nemáme - takže vezme-li v potaz, že je to kniha dva roky stará, je to o to větší poklad.

Druhý díl slabikáře věnovaný seberozvoji
Proč si člověk přitahuje nevhodné partnery, neplní se mu to, co chce, celkově se mu nedaří a ve výsledku, když někomu pomůžete, tak se vám to ve zlém obrátí. Kniha se věnuje širokému spektru témat, ale stále se všechno sbaluje do jednoho jádra problému. CO lidem dovolíme, TO si dovolí k nám. Velkou roli hraje také myšlení, podkopávání svých vlastních záměrů jen myšlenkami.

Jak je to možné? Copak má myšlenka takovou moc?
Jak jsem zjistila i díky této knize, myšlenka má opravdu silnou moc. A nemusíte si to uvědomovat ve chvíli, kdy si tu myšlenku myslíte nebo ji vyslovíte. Člověk se může rozčilovat jak chce, dštít kolem sebe síru a jed a myslí si, že si ulevil. Na chvíli možná ano - a v takovou chvíli si řeknete, že uf - je to za mnou.

Není, zkuste se v takových chvílích vrátit do minulosti, do chvil, kdy jste především sami o sobě velice pochybovali, kdy jste si sami podrývali půdu pod nohama. V tu chvíli se nejspíše nic nestalo, ale účinek těchto slov se objevil časem, po hodinách, dnech nebo týdnech. Ve formě skutečného propadu nebo nemoci... Není to o nějakém trestu, ale o tom, že tenhle styl myšlení v nás zůstává otisknut, že se sami jsme schopni přesvědčit o tom, že za nic nestojíme a i když se pak třeba snažíme, tenhle otisk nám podvědomě - už nikoliv vědomě - našeptává, že to stejně nemá cenu. Snižuje se množství elánu, energie, kterou věnujete do života - a ejhle, člověk je pak možná "jen" bezdůvodně unavený... Nasazujeme si sami do sebe energetického upíra.

Jsem si jista, že po přečtení této knihy si minimálně dáte dvě a dvě dohromady a budete už vědět, jak řešit závist, pomluvy, tlak druhých, tlak na sebe samého a především své myšlenky.


A kdoví, která z rozsáhlých částí osloví právě vás a nad kterou se hlouběji zamyslíte.
Slabikář štěstí je takovou obloženou mísou, kterou můžete ochutnat celou, ale každému nakonec zachutná nejvíc to, co nejvíc potřebuje. Pardon, každého tu zabolí to, co nejvíc potřebuje :-)

Vydalo nakladatelství HladoHlas, 2015

První polovina března: Vstupenka do léta života

26. února 2017 v 7:24 | Renata |  Každotýdenní kalendář
Vzhledem k příjemným výkladům pro jednotlivá znamení, které tu budou přibývat postupně příští týden, jsem se rozhodla se podívat jen tak obecně na celé ty první březnové dny, které, zdá se, budou zcela jiné než předcházející týdny.

Jako jeden velký nádech!
To ostatně pro každé znamení značí něco jiného, jak uvidíte pak u svého znamení.

Zintenzivněné to, co bylo v zimě
První polovina března nese především zintenzivnění toho, co se dělo v posledních týdnech. Hůře na tom budou události a situace, na kterých bylo lpěno, kterých se nechcete pustit, ať už z jakéhokoliv důvodu.
Tím snáze je ale nyní potkáte. Co už je mrtvé a potřebuje odejít, to se začne opravdu bolestivě cukat, cítit to můžete především v pocitu únavy, přetížení, nemocí, pocitu strachu a úzkostí. Pokud toto společně s nějakými událostmi táhnoucími se z minulosti pocítíte, zvažte dobře, jestli toto opravdu ještě chcete řešit, nebo jestli energii vrhnete do bolestivého, ale následně uzdravujícího konce a opuštění.
Dalším ukazatelem je faleš, podvod, krádež - a to jak ve formě pocitu, tak i faktických událostí. Jako kdyby to poslední zlé chtělo vystrčit drápky, ale ztratilo u toho hlavu. Vše bude vyvedené do extrému právě proto, aby to konečně upoutalo pozornost těch, kdož se ještě nechtějí loučit s minulostí.


Jen těžko hledat intenzivnějšjí natlačení do kouta "už konečně něco dělej s tím, co nefunguje!" a intenzivnější truchlení a uzavírání rakví nad minulostí. V takovém případě se dají slíbit dva velmi obtížné týdny, které mohou přinést hodně rozčarování, zklamání z čehosi, čemu nebo komu jste věřili.
Na druhou stranu je to období, kdy se lidé a události kolem vás ukáží v pravém světle. Bohudík už konečně!

Cesta k novému začátku je ale podobna zasednutí do školní lavice, s chutí, nadšením a především postupně s novou vizí své budoucnosti. A směle do toho, protože výsledky budou stát za to. TOHLE je správná cesta.
Využijte všechno, co se vám do života přitočí s lehkostí, grácií a s nabídkou rozvoje. Ať už je to práce nebo vlastní myšlenkový směr... S tím bude spojena konečně ta pravá úleva!

Věž - 9holí - 7 mečů - 8 mincí

Máte jasno? Pak budete mít jasno!
A to doslova. Pokud jste posledními týdny a obtížnou zimou prošli na jedničku, pak otřesy březnových dnů budou pro vás příjemné. Přinesou totiž nové začátky, o kterých jste snad ani nesnili. Najednou jako kdyby každý dostal to, co potřebuje.
A snad i to, co si zaslouží...
Pevné zázemí, ale i úlevné vydechnutí a rozhlédnutí se kolem sebe. Druhým silným aspektem těchto dnů bude také zvýšený cit pro to, co má trvalý charakter (a proto se také více zvýrazňuje to, co trvalý charakter nemá!). Budeme mít chuť budovat, mít lepší práci, mít hezčí bydlení, mít kvalitnější vztah - a pro cokoliv se rozhodnete, bude-li tomu tak i na druhé straně, máte možnost to opravdu získat či na tom velmi výrazným krokem kupředu zapracovat.
Oslava a jarní sluníčko vám osvítí to, co jste si často zasloužili opravdu trnitou cestou.
Je tu silný pocit vyrovnání, za své "oběti" dostanete téměř okamžitě odměnu ať už ve formě zlepšeného zdraví, lepší nálady nebo hmatatelných výsledků či náhodných událostí, které budete pociťovat jako mimořádně příjemné a "za odměnu".
Císař - Slunce

Jak tím vším nejlépe proplout?
S trvale drženým vědomím své vlastní hodnoty. Inspirujte se kartou Císařovny. Ona má svou hrdost, ví, že změny bolí, ví, jaké to je rodit děti, takže zná i období úlevy a štěstí poté, co projdete porodními bolestmi. A jak známo, někomu se něco takového přihodí zdánlivě bez bolesti, jiný se trápí dlouhou dobu. Ale věřte, že i ty, kdož přijdou ke svému štěstí v březnu zdánlivě jen tak, si těmi bolestmi už prošli v minulosti. Ale přitom si uchovejte to živé prohlížení si okolí, sebe, svých pocitů, minulosti. Nechte si své srdce na dlani a milujte život.

Březen, jak uvidíte v jednotlivých výkladech, v následujících dnech, přinese každému jiné šance, ale obecně jsem tolik nových začátků ještě neviděla. Je na co se těšit, březen je vstupenkou do léta života. DOSLOVA.

Císařovna - Páže pohárů

Alen Meškovič: Ukulele jam

24. února 2017 v 8:42 | Renata, Argo |  Knihy pro dospělé
K tupé zábavnosti má tento román daleko… píše se na přebalu knihy.


Vzhledem k tématu se dá s tímto názorem souhlasit. Třeskutá sranda to není, ale je tu zábavnost a lehkost duše toho patnáctiletého mladíka, se kterým příběhem procházíme. A uondanost dospělých v krutém kontrastu.
Co však oceňuji mnohem víc je přebal jako takový a fotografie kazeťákové kazety vymotané s grácií, s jakou to uměly jen tyto kazety. A pokud si na ně pamatujete, osloví vás i atmosféra tohoto románu.


Miki, patnáctiletý bosenský muslim, dorazí s rodiči v létě roku 1992 do chorvatského uprchlického tábora zřízeného v bývalém rekreačním středisku. Má za sebou drsné zážitky, které se snaží vytěsnit - výbuch granátu a smrt sousedů, příchod armády a vyhnání z rodného města. Jeho staršího bratra Nena vytáhli z autobusu a skončil pravděpodobně v srbském zajateckém táboře.


Válka v roce 1992: I když téma vzdálené, je tak blízké
Z hlediska člověka, který válku nezažil nikde poblíž je sice trochu mrazivé pomyšlení, že se stále pohybujeme v Evropě a že v době, kdy se tento příběh odehrával, jsem byla přibližně stejně stará a proplouvala všedností školních dnů. Abyste na tyhle emoce nezapomínali, jsou tu sem tam připomínky písní, které v tu dobu chrlilo rádio, začínala doba zlatých devadesátek a taneční hudby, a to se tam prolíná, ačkoliv Miki má zcela odlišný hudební vkus a ten vám bez ustání omílá o hlavu. Snad právě to mu umožnilo přežít tu odsunutou dobu, válečný stav, o který se nikdo ze zúčastněných neprosil. Podivuhodné vztahy mezi lidmi a nesmyslnost toho, když jeden stojí na jedné barikádě a druhý na druhém. V jasnosti tu vyniká, na jakém nelogickém a zcela nesmyslném principu vznikají nejen války, ale i nevraživost mezi lidmi. Mezi lidmi, kteří jeden vůči druhému nemají pražádný pocit dluhu nebo vztahu.

Jde jen o názory. Domněnky. Falešné implantované cosi…
Samozřejmě se tu nedostáváme do úplného pochopení tehdejšího válečného konfliktu, ačkoliv tatínek je zcela závislý na zprávách a na politice a možná to je to jediné, kam utíká jeho mužsky zdevastovaná duše. Nesmyslná závislost na zkreslených informacích, na iluzích, sahá po nich podobně jako jiní sahají po lahvi alkoholu. A obdivovat budete sílu maminky, která se s tím vším přesunováním a žitím v mrzké ubytovně, kde ke švábům není daleko, vyrovnala sice unaveně, ale se ctí. V některých ohledech jsem ráda porovnávala otce a matku. Že ona jediná si i přes to, že v příběhu stojí rezignovaně v pozadí, uchovala kus zdravého rozumu. Nejlehčeji asi v celém příběhu bylo právě Mikimu, protože ho poháněla ta lehká duše patnáctiletého člověka. Procházíme si s ním dospíváním, z nesmělého puberťáka se nám přes pár let na stránkách této knihy stává mladý, nedospělý muž. Najdete tu rebelii, chuť někam patřit, lásky, nelásky - všechno, co k téhle době prostě patří, včetně zmatku v jeho duši a nikamnepatřičnosti, jež je tím největším hnacím motorem možná právě k tomu, k čemu se ke konci příběhu Miki odhodlal.


Škoda ale prozrazovat víc. Nepovažovala jsem tento román za zábavný, ale spíše za lehce pojaté vážné téma, které může každý čtenář vidět jinak. Někdo očima Mikiho, někdo očima jeho otce, jeho matky nebo jen tak - z nadhledu. Rozhodně je to ale kvalitní ochutnání atmosféry začátku devadesátých let.

O autorovi:
Alen Meškovic se narodil v roce 1977 a od roku 1994 žije v Dánsku. Na literární scéně debutoval v roce 2009 sbírkou poezie Forste gang tilbage (Poprvé zpátky), která se dočkala příznivých kritických ohlasů. Jeho první román Ukulele jam (Ukulele jam) z roku 2011 byl nominován na literární cenu týdeníku Weekendavisen a vyšel v devíti dalších zemích včetně Německa a Velké Británie. V Německu byla také zinscenována jako divadelní adaptace. V roce 2012 získal Alen Meškovic tříletý tvůrčí grant od Dánského uměleckého fondu a výsledkem je jeho román Enmandstelt (Stan pro jednoho), který vyšel v květnu 2016, a přestože se nejedná o pokračování v pravém slova smyslu, setkáme se v něm opět s hlavním hrdinou prvotiny Ukulele jam.


Vydalo nakladatelství Argo, 2017, www.argo.cz

Barbara Berger: Následuj svůj vnitřní kompas

23. února 2017 v 9:03 | Renata a nakladatelství Metafora |  Knihy pro dospělé
Útlá kniha zaručí rychlé přečtení, a dokonce i rychlé vstřebání jejího obsahu. Vnitřní kompas není nic jiného než naše emoce. Je jednoduchý jako opravdový kompas.
Je mi při té myšlence vnitřně dobře?
Není mi při té myšlence vnitřně dobře?


Postupně vás autorka naučí rozeznávat od tohoto vnitřního hlasu strach, namlouvané nadšení a jiné podsouvající se falešné pocity a na řadě příkladů ukáže, jak takové emoce, vnitřní prociťování, vypadá a jak dopadají různé životní situace, pokud se podle nich zachováme či nezachováme.


Kapitoly o odsouzení, o vyhovění druhým, o zodpovědnosti a o své vlastní svobodě jsou trošku náročnějším čtením a myslím si, že tu je třeba se pečlivě probrat každou informací, aby člověk nesklouznul k povrchnímu sobectví. Však také Barbara Berger několikrát upozorňuje na to, že právě tohoto se máme vyvarovat a její slova a návody rozhodně nemají nabádat k tomuto egoistickému stylu myšlení. To, co může čtenáře dobře provést těmito obtížnějšími kapitolami, je právě už aktivovaný vnitřní kompas, kdy si budete představovat, že situace zde popisované prožíváte už poté, co si jste stoprocentně jisti svým směřováním a víte, že okolí vám je ku škodě. A zároveň víte, že když odmítnete to, co po vás chce, tak se svět nezboří. A přitom budete vědět, že strach z odsouzení je pro nás přirozený, protože jedinec vyloučený ze stáda má život těžší a často je vystaven smrti. Řeči autorky o tom, že jsme v demokratické společnosti atd., to je asi jediné, s čím bych nesouhlasila, na druhou stranu, snad tu nemluvíme o zločinné vyloučenosti ze společnosti a když vás odsoudí několik lidí z okolí jen proto, že potřebujete bytostně jít svou cestou, vlastně sami nejste. Vždycky se v takové chvíli najdou další, kteří s vámi budou lépe souznít. Spíše tu jde o pochopení vlastní hodnoty a toho, že nikdo nemá právo nám z ní trhat. Můžete pomáhat druhým, ale musí vás to těšit, musí vás to nabíjet pozitivní energií - jinak skončíte vyčerpaní a nemocní.

Nejvíce času promrháme nad činnostmi, které jsou pocitově "ujde to", ale není tu extra nadšení a užitek. Neslouží ani k přežití.


Probereme odpad!
Tak tohle se mi líbí! Jak účinně probrat odpadní činnosti svého života, jak si analyzovat svůj den, to, čemu věnujeme myšlenky - a rázem bude čisto. Jako když utřete prach z police a vyházíte to, co je rozbité, nefunkční, staré, nepěkné… a otevřete u toho všeho okna s jarním vzduchem! Věděli jste třeba, že přemýšlením o druhých, o tom, co by měli dělat, je největší žrout mentální energie! Dokáže nás doslova paralyzovat a vyloučit z vlastního života!

Jak nalézt vnitřní kompas?
Všímat si, jak se skutečně cítíte v různých situacích svého života, ve všedních situacích, každý den… Udělat z toho rutinu. Obrátit pozornost od druhých a zaměřit ji do svého nitra.
A rozloučila bych se s touto knihou poslední citací:
Kampak mne tato cesta zavede? Nevím, ale mám z toho dobrý pocit, tak se nechám překvapit a budu vzrušeně sledovat, jak se bude vyvíjet…

Vydala Metafora, 2017, www.metafora.cz

AUDIOKNIHA: Jack London: Tulák po hvězdách

22. února 2017 v 9:05 | Renata a audioteka.cz |  AUDIOknihy
Čas ve vězení
Milujte-li různé ty vězeňské filmy, pak si první část poslechu užijete, protože tak drsné vězení by skoro stálo za zfilmování, i když hercům by se do rolí asi moc nechtělo. A u tohoto klasického díla Jacka Londona dvojnásob. I když na druhou stranu, byla by to výzva k opravdu jedinečnému hereckému umění. Ačkoliv si s Jackem Londonem spojíte nejspíše Bílého tesáka, je Tulák po hvězdách považován za dílo stěžejní.




Jack London musel být skutečně tulákem po hvězdách
Jedno je jisté. Autor sám musel to, co popisoval prožít, byť třeba v nějakém změněném stavu vědomí, nebo k tomu postupně dospět, ale v sérii vyprávěných příběhů nám vlastně popisuje regresi, astrální cestování a především se prokazatelně dostává do minulých životů. Mistrně zpracovaná situace je zasazena do chvíle, kdy se jeho hlavní hrdina, k smrti odsouzený a týraný vězeň, dostává k samému závěru svého žití a tudíž jeho astrální zážitky a hluboké duchovní pochopení života mu umožňují lépe, ba až s lehkostí se smířit s nastávajícím rozsudkem smrti.


Vždyť o nic nejde, zase se narodí. A může se těšit na další napínavý životní příběh.

Dostanete se do asijských exotických zemí, do života námořníka, dostanete se také k příběhu, který jako kdyby z oka vypadl z Robinsona Crusoa. A tím, co dává celému příběhu punc nezapomenutelnosti a mystiky je fakt, že hlavní hrdina dokonce po svých minulých životech pátral v reálu a dopátral se shody. Je tedy možné, že se někteří z nás mohou v muzeích a v historických artefaktech setkat se sebou samotnými, ale před desítkami nebo stovkami let?
Je to pravděpodobné…

Atmosféra je dokonale měňavá
Co se týče hlasového a hudebního zpracování, nemám námitek. Sice mi to všechno zprvu nějak připomínalo atmosféru zlaté horečky a Bílého tesáka, ale pak se začala hudba měnit podle toho, co jaké jsme se dostávali doby. S lehkostí a nadhledem se tedy i podkres nálady čteného textu stával totožný s tím, nad čím jste u poslechu přemýšleli.
Vlastně - mám pocit, že tohle není dílo, které vyšlo poprvé v roce 1915. Svým obsahem, který doceňují čtenáři až o sto let později, opravdu připomíná díla současnosti. Nadčasové. Na svou dobu až příliš nadčasové. A proto oceňované až nyní…
I v tom je znát proměnlivost světa. A nakonec mne napadlo ještě něco - kdoví, jestli tu duše Jacka Londona není s námi znovu… kdoví…

TADY si můžete poslechnout ukázku a pokochat se celým Tulákem po hvězdách.

Anotace:
Tulák po hvězdách - audiokniha obsahuje rozhlasovou nahrávku z roku 2016. Autor Jack London, čte Jan Vondráček. Režie Vlado Rusko.

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce. Darrell Standing si však i v těchto podmínkách dokázal získat svobodu,
jakou poznal jen málokdo. Jako nejpřísněji izolovaný vězeň se toulal nejen světem, ale i časem…

Li Č´-Čchang: Sedni si a nedělej NIC

21. února 2017 v 11:05 | Renata a nakladatelství Anch Books |  Knihy pro dospělé
Přestaň už chvíli proboha furt něco dělat - a sedni si! A nedělej NIC.

Jak ráda by naše duše vybičovaného sebemrskačského západního člověka něco takového slyšela. Ale nikoliv ve smyslu unaveného bezvědomí kombinovaného s výčitkami svědomí, ale cílené, jasné nicnedělání.
No my to neumíme, ale Číňané ano.



A sympatické na tom je, že se můžeme inspirovat u koček - podobně jako autor!
Sladké nic… Jak jiné je toto NIC, která má na mysli autor, od toho, které naše západní civilizace považuje za odpočinek. Jedná se o lehkost, uvolnění a přítomnou pozornost. Možná už tušíte, kam celá tato kniha míří, hned na začátek mohu říci, že je mimořádně dobrým praktickým návodem, jak na svém těle navodit stav NIC. O vědomé přítomnosti, o prožívání klidu a stoprocentní pozornosti se toho napsalo velmi mnoho, je to bezesporu velmi užitečná teorie, ale z praktického hlediska šlo ve většině případů vždy jen o to, se do tohoto stavu nějak dostat.

Tohle je jako návod k použití lehkosti bytí.
Útlá, jasná, stručná kniha, která ve své jedné části obsahuje rozšířený návod, vysvětlení a v druhé části, kterou můžete brát jako takové denní listování a připomínání už sedm stran věnovaných pěkně po jedné tomuto sedmidennímu programu. Všechno si opět připomenete v bodech, kdybyste náhodou ten který den na něco zapomněli.
"Dnes se naučíte nečinnosti té nejvyšší úrovně. Když svým novým žákům říkám, jak je důležité být líný, vždy se na mě zpočátku nechápavě dívají. Dlouhé roky totiž měli v hlavě zakořeněnou větu: "Neposedávej tu jako ňouma a něco dělej!" A já jim říkám: "Nic nedělej a ko-ne-čně se už posaď."

Užijte si alespoň jednou denně několik vteřin (nebo ještě lépe minut), zastavte se a zvnitřněte si tento okamžik. Nemyslím jím nesmyslné, apatické poflakování, nýbrž vědomou nečinnost. Není nicnedělenání jako nicnedělání. Umění spočívá v tom, abyste se naučili nic nedělat - SEDNI SI A NEDĚLEJ NIC.

Moc hezky to autor popisuje v knize jako takové napřímení již zvadlé květiny. Najednou se do zvadlého těla nalije opět život a nejlepší na tom je, že stejně jako u té květiny, nám jde vláha a výživa a energie od našich kořenů. Číňané tvrdí, že máme šest smyslů, kterými neustále skenujeme svět kolem sebe a naše pozornost už je tak napnutá a neustále něčím bičovaná, že si vlastně neodpočineme pomalu ani v noci. Jaké jsou následky takového neustále napjatého života, známe všichni. A tak právě to vědomé odsekávání šesti smyslů, jejich odpojení na tu chvíli naprostého klidu, je uměním, které rozhodně stojí za to si osvojit.


Jedno jediné mohu z vlastní zkušenosti říct - zkuste to, protože když se to povede, tak i jen kdybyste to měli zažít jednou jedinkrát, je to úžasný zážitek! Nejvíce fascinující na něm je to, že objevíte sami sebe, svou plnou přítomnost. A tím pádem i niternou radost z toho, že pobýváte na tomto světě. Udržet a pravidelně toto cvičit už je věc jiná, ale já říkám - stojí to za to.

Cviky, které v této knize jsou, vycházejí z tisíciletých technik slavných mistrů. Li Č´-Čchang je pokračovatelem tohoto kdysi tajného umění své rodiny ve dvacáté první generaci. Co nám v této knize vysvětluje, to má sám prožito, to má hluboce zakořeněno a říká, že vnitřní vyrovnanost a energii získáme tím, když budeme "myslet břichem" (však tam máme centrum emocí, ne?) a dovedeme si "ukládat pocity štěstí"… Ach, v kolika duchovních poučkách toto čteme a slyšíme, ale umí to někdo? Vždyť i to je potom nádherný zdroj energie pro slabší časy, takový generátor na chvíle, kdy se vypne hlavní proud.

O autorovi:
Li Č´-Čchang se svému umění naučil přirozeně od útlého dětství od babičky a dědečka, který vlastnil čínskou bylinkovou lékárnu. Narodil se 17. listopadu 1942 v Pekingu a podle čínského horoskopu je ve znamení Koně. Tedy elegantní a temperamentní. Za svého dětství prožil převratnou dobu v Číně, jeho strýc pracoval v Zakázaném městě v chrámu, kde si malý Li nejčastěji hrál.
Později profesionálně boxoval, hrál hokej, tenis, byl fotbalovým talentem. V 46 letech odešel na západ s více než dvacetiletými zkušenostmi akupunkturisty a odborníka na čchi-kung v pekingské nemocnici.

Když odešel ze země, začal se více věnovat výuce a jako prostředník mezi západní a východní medicínou přednáší po celé Evropě.
Vydalo nakladatelství Anch Books, 2016, www.anch-books.eu

Hans Rath: Ďábel je taky jenom člověk

20. února 2017 v 12:55 | Renata a Anch Books |  Knihy pro dospělé
S knížetem pekel jsou samé problémy!
Ale je fajn s ním sejít! Mimořádně lehce, zároveň však do morku kostí drtivě, se čte kniha Hanse Ratha: Ďábel je taky jenom člověk.
Dejte si k ní skleničku vína, protože často v textu přijde k chuti.
Zhasněte a rozsviťte si svíčku, budete si připadat jako v tom vánočním čase, jež vás s věčným sněžením obejme mezi stránkami.
Nalaďte si nadhled….


Protože tohle je něco mezi Stoletým staříkem, který jak známo utekl tím oknem a zmizel, a něco mezi drsnou a hlubokou Chatrčí. Občas se dostanete do hloubky lidské duše, občas budete plout po samotném povrchu povrchního světa.

Román, který pobaví a ke konci strhne
Za prvé si u této četby notně oddechnete. Už začátek je celkem akční, výtečný důraz na dialogy a sympatický psycholog Jakob Jakobi jsou zárukou, že se rozhodně budete chtít dozvědět, co se stane v následující minutě. Navíc je celý příběh zasazený do příjemného, sněhového, mrazivého a předvánočního, vánočního času, ale nikterak kýčovitě, naopak - jen lehce to dokresluje Berlín, město, malou japonskou zastrčenou restauraci, cestu z ordinace do Jakobova bytu a snad se i dobře pocitově ohřejete v občasných luxusních hotelích, do kterých vás pozve Jakobova exmanželka nebo ten tajemný Anton Auerbach.
Jsou mezi námi ďáblové a bohové?
Autor si velmi hezky pohrál s myšlenkou, že takový sám satan může čas od času sestoupit na Zem a chtít si s někým pohrát, pokoušet ho, nebo… nebo to všechno má mnohem hlubší účel?

Takže věc se má asi takhle, mrkněme do anotace:
Psychoterapeuta Jakoba Jakobiho navštíví nezvaný host. Chlapík se jmenuje anton Auerbach a nepřeje si nic menšího než koupit Jakobovu duši. Ta má totiž od chvíle, co se Jakob setkal s Bohem, mimořádnou cenu. Pro koho? Pochopitelně pro ďábla. Nikým jiným totiž Auerbach podle svého tvrzení není.
Rozčilený Jakob odmítá na prodej duše byť jen pomyslet a "Toniho" nebere vážně. Jenomže domnělý ďábel má v rukávu nejedno eso. Jakobův život se den po dni mění v učiněné peklo. Teď by se mu opravdu hodila boží pomoc…


Buďte pozorní, protože…
Jako jednu z hlavních výhod této knihy Hanse Ratha považuji omezený výběr hlavních postav, kterých je poměrně málo, o to výraznější a nezaměnitelné mají charaktery, takže se můžete celkem dobře orientovat a mít dostatek času na přemýšlení o hlubších motivech jednotlivých postav. Nakonec mi bylo už líto, že kniha končí a zpětně jsem si říkala, že by mi vůbec neškodilo, kdyby autor někdy sem tam rozvinul některé situace více. No jenže, víte jak - autor je muž, takže není nad stručnost. Ostatně, dává to knize švih a rytmus. Za těch pár dnů okolo Vánoc se totiž v životě zdánlivě obyčejného psychoterapeuta stane cosi, co můžete označit za thriller, zázrak, horor, cosi mysteriozního, hluboce duchovního, napínavého nebo prostě jen akčního. Každý, jak to vezme. Ale skvělé dialogy, na kterých to všechno především stojí, jsou něčím, co upoutá pozornost, zpomalí čtenáře a přinutí ho přemýšlet.
A roli tu hraje i kněz, sice trošku sejitý z cesty, ale stále kněz.

Ukázka:
"Na knihy zapomeň. Podívej se na indicie, Jakobe. Auerbach se za každou cenu snaží získat tvou duši. Manipuluje tebou a tvým okolím. Provádí čarodějnictví. Disponuje nezměrným množstvím peněz. A jen tak mimochodem leží jeho existence v tmách."
Udiveně vzhlédnu.
"Ty jsi to nevěděl? Trochu jsem pátral. Na internetu najdeš několik Antonů Auerbachů, tvůj zámožný pacient ale mezi nimi není. Muž, který údajně žongluje s milliony, je naprosto neznámý? Dokonce i ve světě obchodu? To je přece zvláštní, nemyslíš?"
Roberto olízne papírový útržek špičkou jazyka a dokončí opravu cigarety.
"Já ti nevím," řeknu. "Pro tebe jako pro kněze je nasnadě, že ďábel existuje. Ale já jsem psycholog. Já věřím v to, že lidé si nosí svoje propasti v sobě."
Roberto si zapálí cigaretu a zhluboka vdechne kouř. "A právě tenhle postoj se ďáblovi ohromně hodí, Jakobe. On totiž nechce, aby v něj lidé věřili. Pro něj je dokonce nejlepší, když v něj nevěří vůbec nikdo. Nic netušící lidé jsou vděčnými, a především snadnými oběťmi zla. I ty jsi taková malá nic netušící oběť, Jakobe. I když si to nechceš připustit."


O autorovi:
HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě jsem studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonnu, což podle Úřadu práce představuje solidní základ, aby se člověk jednou mohl živit jako pomocník při žních. Pracoval jsem jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, později jako divadelní kritik a analyzoval jsem scénáře.
Když mi v polovině 90. let nabídli místo v novinovém nakladatelství působícím v Německu, Česku a Maďarsku, vyměnil jsem už splacené lacláče zemědělského pomocníka za oblek s proužkem a začal pracovat ve středním managementu.
Krátce před svými čtyřicátinami jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zkusit štěstí v Berlíně jako autor na volné noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.


Vydalo nakladatelství Anch Books, 2016, http://www.anch-books.eu/
Články je možné po domluvě s redakcí používat ozdrojované i jinde. Fotografie, není-li uvedeno jinak, jsou z redakčního archívu nebo z fotobanky Pixabay či Pinterest.

Chcete tu publikovat článek nebo si ho chcete půjčit? KLIDNĚ: pište na rpetrickova@centrum.cz (pro výklady používejte email modracesta@seznam.cz)
Moje profesní stránky: www.petrickova.cz A chcete-li ode mě profi články jen pro sebe, upravit text, udělat redakční práce, ozvěte se také.