TAROTSKOPY NA LISTOPAD A PROSINEC.
AKTUÁLNĚ: Nové objednávky na vánoční výklady již mají stopstav - už bych jich víc nestihla. Další vlna výkladů už bude bez obrázků konkrétních karet, výklad oživím ilustračními náladovými obrázky a víc se zaměřím na text, protože tak to máte prostě raději a já se tomu přizpůsobím.
Kdo nestihne vánoční výklady a měl by zájem o speciální výklad, tak prosím vyčkejte, v průběhu Vánoc přidám do nabídky nový výklad podobný, tentokrát celý nabitý NOVOROČNÍ energií a ten by byl k vypracování po 10.1.2019.

Než slehne rudý prach: Svět je v mých očích jen hromada špíny

13. září 2018 v 12:08 | Renata |  Knihy pro dospělé
Čínský autor mimořádné odvahy a kvality, to je Mu-žung Süe-cchun.
Ve chvíli, kdy jsem se rozkoukala a pronikla Wej Taovou povahou, román mě chytil a nepustil. Pravda, počátek byl rozpačitý, protože jsem se cítila asi jako každý, koho by život sám vyplivl uprostřed zkorumpované a pokřivené čínské společnosti. Uprostřed takříkajíc "práva a soudnictví", uprostřed světa, kterým hýbou peníze a lidský život nemá valné hodnoty. Ba ani žena tu neslouží jako víc než ozdoba pro zábavu a v tom lepším případě jako mužova investice, do které je třeba investovat tak, aby to bylo vidět a ostatní "samci" dobře viděli! Věřte mi, že i tady s hlavním hrdinou dojdete v čase k místu, kde ani to už ho nebude uspokojovat a bavit.


Ostatně měla jsem celou dobu pocit, že život jaký žije, ho nebaví. Chyběl v něm ten lidský smysl, snad i hřejivost a láska a jeho navlečená hroší kůže je jen každodenním oblekem nošeným z nutnosti, obsesivním způsobem uspokojující jeho potřeby, ve kterých se už točí jako křeček v kolečku. Nelze vystoupit, už se to musí dožít!

Nebo může vystoupit?
Může, dokonce se o to i pokusil. Ale krizová situace, která se tím rozvíjí nejen kolem něj, ale i v jeho vlastním nitru není ničím, co by chtěl kdokoliv prožít. Navíc v podmínkách, jaké v Číně panují a v situaci, v jaké Wej Ta byl. Najednou i přes všechny jeho černé skutky, s ním začínáte sympatizovat. Nebo spíše soucítit? Náhle je pochopitelný, snad právě kvůli těm pár chvilkám, ve kterých prosakuje jeho frustrované srdce, které by tak zoufale chtělo žít jinak.
Náhle jsem věděla, jak bych chtěla, aby příběh skončil.


No, skončil úplně jinak, jak už to tak bývá - a poetičnost závěru románu je další velké plus, které se autorovi nedá upřít. Musela jsem si ho přečíst dvakrát, abych pochopila tu mnohoznačnost, abych se vícekrát vžila do kůže hlavního hrdiny, a možná i lidí kolem něj, a vnímala různé úhly pohledu, které se mu v tu chvíli mohly honit hlavou a srdcem.
V tu chvíli se můžete vrátit i po stopách již přečteného a ve světle nových událostí vnímat minulost jinak. Vždyť přesně takhle to bývá i v našich životech. Jiná je přítomnost a jiná je přítomnost vnímaná později jako minulost poznamenaná dalšími událostmi.

Radši bych se nikdy nenarodil…. "Naši generaci přivedl na svět zášť a závist, sotva jsme si lokli prvního doušku vzduchu, už nám srdce svíraly zlé úmysly. V práci se mi daří, doma mám miliony, ale kdybych si mohl vybrat, radši bych se nikdy nenarodil."
"Právničina je ve skutečnosti dosti nemilosrdný byznys, jen hrstka nejpodlejších si přijde na velké peníze, zbytek je rád, že je rád. Taková práce se vyplatí pouze těm, kdo jsou schopni všeho, tj. dodržují svaté pravidlo: svědomí nech doma."

Já se mu ani nedivím a myslím si, že tak, jak příběh končí, končí logicky. Cokoliv jiné by asi nebylo spravedlivé o to hůř, že život nebyl k hlavnímu hrdinovi spravedlivý od samého začátku. Z hlubšího hlediska jsou tohle knihy, které vyvolají pocit, že jsme nakonec rádi, že žijeme tam, kde žijeme a to podivování se nad poměry jinde, umíme utnout pouhým zavřením knížky. A to jsme v Než slehne rudý prach, v té vyšší vrstvě společnosti. Jak snadno bychom mohli být dole, jak snadno bychom mohli být třeba ošklivou ženou nebo ženou, která má smůlu na "životního sponzora".

Až někde spatřím další titul tohoto autora, rozhodně zpozorním oživenou vzpomínkou na neopakovatelnou příchuť rudého prachu. A sáhnu po něm, protože autor je zárukou jistoty charismatického psaní… Tématům, jimž se jiní vyhýbají, tématům, do kterých vejít znamená překročit tabu, které je tajeno i před samotnými Čínany. Tabu, jež jsou denním chlebem světa…

O autorovi: Mu-žung Süe-cchun, vlastním jménem Chao Čchün, se narodil v roce 1974 v Šan-thungu na severovýchodě Číny. Nekonvenční člověk, který se vymyká čínské kontrole a často píše své romány ve vícero variantách, aby unikl cenzuře. Žije v Honkongu a je komentátorem čínských událostí pro The New York Times. Napsal již šest podobných románů, které budí pozornost po celém světě právě variabilitou a syrovostí témat i zpracování.
Vydalo nakladatelství Argo, 2018, www.argo.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sarah Sarah | 13. září 2018 v 16:08 | Reagovat

Knihu som síce nečítala, ale poznala som istého muža, ktorý žil v týchto končinách... a zrejme aj žije. Podobne ako autor viedol život s veľkými peniazmi na účte, no bol unavený a sám. Chýbala mu láska. Muži akosi prestávajú byť mužmi. Američania a Azijati utekajú do Ruska a do Európy mysliac si, že ešte nájdu kúsok ,,tradičnej" ženy. Aspoň tak je to z mojej skúsenosti. Odvraciame sa od Ameriky a dúfame, že pomôže východ... no možno že ani východ nie je až taký ,,osvietený" ako sme si mysleli. Pýtam sa teda: kde je pravda? Alebo je svet už úplne hore nohami?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Články je možné po domluvě s redakcí používat ozdrojované i jinde. Fotografie, není-li uvedeno jinak, jsou z redakčního archívu nebo z fotobanky Pixabay či Pinterest.

Chcete tu publikovat článek nebo si ho chcete půjčit? KLIDNĚ: pište na rpetrickova@centrum.cz (pro výklady používejte email modracesta@seznam.cz)
Moje profesní stránky: www.petrickova.cz A chcete-li ode mě profi články jen pro sebe, upravit text, udělat redakční práce, ozvěte se také.