Únor 2019

BŘEZEN 2019 OBECNĚ i pro jednotlivá znamení

25. února 2019 v 19:38 | Renata |  MĚŠÍČNÍ TAROTSKOPY

Jaro zavoní především v možnostech bezbřehé radosti a ozdravení, osvěžení dosavadních životních situací. Lze říci, že co se nehýbalo nebo leželo ladem do této doby, tak v březnu se v tom alespoň minimální, leč velmi užitečné změny, udějí. S úlevou se otevřou skořápky. Neplánované změny, nečekaná rozhodování, náhlá vyústění, která buď budou přímo do užitečných změn, jež ještě v březnu přinesou kýžené výsledky, nějaký postup o úroveň výš, nebo mohou být tím, co nás osvobozuje od klecí, zlozvyků, od falše a sebenalhávání a až se z tohoto stavu rozkoukáme, tak uvidíme, proč se tak stalo - a bude to celkem hezký obzor. Snad pouze tam pozor, co falešného žijete, či je kolem vás, co je už tak moc přežité, nefungující, že to bije do očí - může se v tento čas v rámci jarní očisty, nepříjemně provalit a být ještě víc do očí bijící… prostě si s tím vším budete muset poradit. Co je třeba zarýt do země, aby to nestrašilo v rohu zahrady, z toho jednoduše tím rýčem budete muset udělat hnojivo pro nové sazeničky.

ROZHOVOR: Vladislava Mlada Jirásková: O lásce nejen k růži damašské...

25. února 2019 v 11:10 | Renata |  Osobnosti
Udělat si doma léčivou apatyku - tak to byl můj sen! Nyní si ho můžu splnit s parádní knihou plnou receptů, návodů a stručných, praktických informací. Receptář z barokní apatyky s láskou a neskrývanou vášní napsala Vladislava Mlada Jirásková a na rozhovor o bylinkách jsem se těšila nejvíc!

Je vždycky napínavé, s čím zastihnete autory knih - paní Jiráskovou jsme zastihli na prahu tvorby rozária z damašských růží.



Rozpomněla jsem se sama na sebe. Na tu malou holku, která sušila první kopřivy a březové lístky a snila o práci apatykářky. No, nestalo se, ale láska zůstala. A tak se i já zeptám, byl to váš dětský sen?
No určitě, pamatuji si, jak jsem chodila jako malá na půdu sušit bylinky ale je i lisovat do starých knížek. Svůj první herbář jsem si udělala v deseti letech. Moje babička mi předala vztah k přírodě, když mi na procházkách ukazovala, co kde roste a jak se to jmenuje a na jakou že nemoc se to pije. Bylinky voní a celý byt nebo dům dostane s nimi pozitivní energii. Vždyť jsou to živé bytosti, víly rostlin, co s vámi začnou žít. Takové malé apatykářství, si může každý vytvořit doma třeba i z éterických olejů. Mám celý archiv vůní, s kterým pracuji. Je to nádhera když ke mně přijdou mí žáci na soukromé hodiny malování a tvoření a všude je to obklopuje. A tak nám skáčou ty bylinkové víly přímo na štětec a do barev.

Nad vaší knihou jsem přemýšlela, jakou bylinu bez ohledu na to, co se říká, já sama považuji za královnu bylin. Ze všech stran je vítěz jeden - heřmánek. Vůně i chuť, po které neomylně bažím, doslova hladovím ve chvíli, kdy ho moje tělo potřebuje, vždy pak stoprocentně pomůže. Jaká je ta vaše královna všech bylin?
Jednoznačně damašská růže a čím dál více a řekla bych i hlouběji. Je nositelkou ženské energie a je i velmi léčivá. Letos zakládám barokní zahradu, a hlavně rozárium z damašských růží tak se těším, že pak bude jen tak chodit a zastavím se a dlouze přivoním a budu tam sedět a malovat je a pociťovat štěstí. Myslím barokní zahradu v druzích květin. Růže, konvalinky, fuchsie, lilie atd. Váš heřmánek je kouzelný, ten miluji ta vůně je svobodná, volná a léčivá. Vždy cítím louku a les, žhavé slunce a modrou oblohu léta. Modrý heřmánek sama používám na hojení ran. Žlutý heřmánek pak do koupele. To je prostě nádhera neboť umí zahojit nejenom vše na těle ale i na duši.

A já děkuju za tip na damašskou růži. Mám co objevovat! Kdybyste si mohla vybrat na světě širokém, jiné místečko pro soužití s bylinkami - jak by vypadalo, kde by bylo?
Myslím, že stejně jako byliny a naši zem, miluji moře. Je stejně podmanivé a živé. Mám vždy pocit, že jedu domů a docela si umím i představit, že tam žiju. Můj sen do dalšího života je mít bílý dům u moře kde maluju, píšu a zabývám se uměním. Ale teď mi to dochází, že ty byliny tam nevidím. No vidíte to, je třeba prozkoumávat i jiné země a rostliny. Všude roste něco užitečného, co se dá pěstovat. Jen to poznat a chtít.


A poslední otázka mne napadá čistě filozofická. Jaká bylinka by vyléčila dnešní společnost? Vrátila lidem lidskou duši?
Taková jedna na celém, širém světě není, tu si musí najít každý sám. A je to dobře, neboť kolik je na světě duší, tolik je rostlin. Každý je jedinečný a proto by si měl najít tu bylinku, která je právě pro něho jako vy heřmánek. Tak je to dobře, hezky tu rostlinu poprosit o pomoc a uctít ji jako živou. Dá vám své síly tak více. Ocitáme se ve světě, který je třeba léčit a tak začněme především u sebe, neboť my sami jsme ten malý kamínek do celé té velké mozaiky. Co tam přineseme a jak bude barevná a voňavá je jen na nás. Neměli bychom zapomenout, že když měníme sebe, měníme vědomí celého světa, pomáháme všem a nejvíc sami sobě.



To je přesná pravda. Co do své zahrady života zasadíme, to v ní bude růst. Mysleme na to...

Děkuji nejen za rozhovor, ale i za tenhle obrázek, který je z vaší dílny, z vašich šikovných rukou. Odcházející zima.
Právě aktuální...
Tak ať to svítání, které má za zády stojí za to!

25.2.-3.3.: Odložená koule z nohy

24. února 2019 v 5:49 Každotýdenní kalendář

Poslední únorový týden? Protože si toto připravuji už v polovině ledna, tak jsem sama zvědavá, jestli se už nadýchneme jara… Co se týče energií tohoto týdne, tak tu máme samé Rytíře a jako vnější vliv Mága. Jaro tedy zavládne alespoň v našem odhodlání žít skvělý život, rozvíjet ho a mít skvělé vztahy kolem sebe. Právě lidí a chuti vykročit kamkoliv s pořádně kvalitními botami na nohou, dominuje celému týdnu. Máme všechno dobře promyšlené, máme pro to nadšení a chuť, máme přetrhané všechny minulé vazby a řetězy, jež nám poutaly koule k noze. Tak ano, to bych řekla, že je minimálně jaro v duši. I události zvenčí budou pokračovat v trendu minulých týdnů, kdy se často stávalo, že k nám informace přicházely zcela na míru, a je to skoro vzácný čas přicházejících puzzle dílků, jež jsou tak přesné! Momentálně mají schopnost nám dodat energii, přinést tu správnou nabídku, ukázat ten správný směr a to až tak, že se samou vášní a nedočkavostí nebudeme moci dočkat. No, nevadí, zdá se, že všechno, co tady dostává ten až trošku poplašený a hrrr impuls, je už z minulosti dostatečně prozkoumáno a že přesně na tuhle chvíli to čekalo. Dívám-li se na to, nač si dát pozor, tak je to Sedmička mečů, karta Marnosti a ztrát, bubáků, jež mají schopnost nás požrat, ovšem pozor - nyní tu mohou tedy být a kazit nám plány, zejména těm, kdož se nových výzev zaleknou, ale zároveň, kdy si na ně posvítíte, tak zcela jasně uvidíte, kde mají kořeny a že jsou to jen stíny minulosti, se kterými už nemusíte mít nic společného. Strachy a pochybnosti jsou tento týden zloději budoucnosti. Vy víte víc. Vy jste nyní na cestě, tak si ji nenechte ukrást minulostí, přemrštělými potřebami druhých, sobeckostí, pohodlností a všeobecně vším, co se vám může snažit znovu nasadit tu kouli k noze. Přeju hodně štěstí a krásný vstup do prvního jarního měsíce.


SOBOTNÍ POHODA: Co bylo tento týden přehlédnuto?

23. února 2019 v 20:01 | Renata |  Každotýdenní kalendář

Sobotní pohodičku jsem tentokrát věnovala celotýdenní otázce. Musím říci, že mi přišel také tento týden skutečně takový zmatečný, rychlý, něčím únavný, něčím úlevný, ale jakoby ta úleva nesla i únavu. Co s tím? Nad čím se zastavit a při sobotě se ohlédnout za uplynulým týdnem? Ten týden nám nejvíce nabízel možnosti splněných snů. Zajímavé je, že mezi těmito kartičkami je karta zloděje. Vklíněná do pohody, vklíněná do energie směřující vpřed. Zdá se tedy, že se vyplatí se ohlédnout za tím, co jsme mohli kvůli spěchu, neklidu, všednosti, přehlédnout. Otočit se za událostmi tohoto týdne a podívat se, co jsme hezkého zažili. Co jsme dostali tento týden darem od života, jaká laskavá slova jsme slyšeli. Nebo jaká jsme skrze hluk kolem sebe neslyšeli.




A také skrze vlastní pocity porážky, nepohody, nebo křečovitému se bránění životu. Celkově mi to přijde jako chvíle, kdy je dobré se prohrábnout zatvrdlou krustou zamračeného obličeje, unaveného těla a mysli - a podívat se, co je zašlápnuto pod tím bahnem. Nejspíš tam můžeme najít docela velký a překvapivý dar. Návod na to, jak být šťastný: něco, co na nás v týdnu, anebo dneska - v sobotu - křičelo jemným hláskem, tlačilo se ven, ale tsunami bahna a hluk bylo silnější. Zastavit se, vydechnout, ohlédnout a něco v minulosti ocenit. S úlevným výdechem to obejmout a poděkovat tomu. A třeba se k tomu vrátit, vyslechnout znovu a pozvat to do svého života.
Při té příležitosti si vzpomínám na fyzioterapeuta, u kterého jsem byla vděčná za pomoc, ale to víte - všední den… až včera mi začalo docházet, o čem všem on vlastně se mnou mluvil a co říkal. A že měl v mnohém pravdu. A že bych se k tomu měla vrátit, k těm informacím. Tak něco v tom smyslu… Může to být takový celkový pocit, že v tom týdnu jste něco přehlédli… A pokud ho máte, tak asi ano - tak se ohlížejte a hledejte.

ROZHOVOR: Renáta Kiara Vargová: Naladěním na svůj vnitřní svět, se popasujete s tím vnějším

22. února 2019 v 12:19 | Renata |  Osobnosti
Pocitovník jedné vysněné stavby. Aneb jaké to je, když se do stavby domečku pro radost, plného srdce, vlastních vizí a lásky, pustí samotná ženská! Ze stavebního deníku je rázem stavební pocitovník kombinovaný s receptářem drobných radostí, lidských emocí, chyb, omylů i velkých i menších vítězství.


Renáta Kiara Vargová to dokázala. Kniha je nejen návodem, zpovědí, ale hlavně příběhem odhodlání, které musíte mít, když chcete v životě COKOLIV změnit.


Ať naším životním projektem je dům, práce nebo změna naučených škodlivých zvyků, jedno je asi velmi důležité. Neopomíjená potřeba si dělat svoje malé tvořivé radosti, i když procházíme stresem, těžkostmi nebo zmateným obdobím. Je to tak? Ty malé tvořivé chvilky vložené do knihy se staly mými nejoblíbenějšími.
Stavba domu je stále vnímána spíše jako mužská záležitost než ženská. Celé dny jsem pobíhala kolem rozestavěného domu plného nepořádku a všudypřítomného bahna ze zahrady, že jsem potřebovala vždy alespoň na chvíli "hupnout" do ženské energie a do jemnosti, tvořivosti. Z hrubohmotného světa se dostat do jemnohmotného. Tak jsem vyráběla různé drobné předměty, což mě moc bavilo a pomáhalo žít na stavbě. Připadalo mi, že by bylo hezké je sdílet i v mé knize, protože mohou být malou inspirací všem, kdo rádi tvoří.
To rozhodně byly! Jaké jsou vaše vůně, hýčkající zvyky, přechodové roční rituály, nazvěme to jakkoliv - jednoduše ty malé jarní, letní, podzimní, vánoční a pozdně zimní radosti? Na které se těšíte, které vás pocitově uvedou do další části roku?
Musím zmínit, že vnímám velký rozdíl mezi tím, kdy jsem žila v Praze a kdy bydlím nyní již čtvrtým rokem na venkově. Z toho druhým rokem ve svém domě se zahradou. Ve městě jsem vnímala změnu v přírodě hlavně pohledem do kalendáře nebo do šatníku. Tady na vesnici je to však úplně jiné. Každodenní bezprostřední kontakt s přírodou ze mě udělal jiného člověka. Jsem naplněná respektem a úctou ke kráse a moudrosti přírody. Každý den, týden i měsíc jsou jiné. Vnímám, jak Slunce putuje po obloze, odkud fouká vítr, jak se chovají ptáci, jak se cítí zahrada, cítím takzvaně trávu růst. Nemohu říci, které období mám nejraději, protože každé je svým způsobem krásné a pro přírodu důležité. Pokud mohu, pohybuji se venku bosa, i ve sněhu, v rose, spadaném listí, chodím po masážním chodníčku, který jsem si vytvořila. Spojuji se s živly, vnímám je celým tělem a projevuji vděk za to, že je mohu cítit bez rozdílu ročního období. Vždy na jarní a podzimní rovnodennost a letní a zimní slunovrat dělám slavnosti v přírodě s poděkováním živlům a s bubnováním.

A jsme u toho… Jemnohmotný svět domu: Co byste z této oblasti poradila vylepšit doma lidem, kterým doma není tak úplně dobře, ale přestěhovat se nemohou. Co s tím, co kde vyhladit, vylepšit, co je osvědčeným tipem na hezčí domov, protože prostě do paneláku si strom, trávník a vítr nedáme?
Z vlastní zkušenosti vím, že je skvělé zbavit se nepotřebných věcí. Když jsem se stěhovala z Prahy do maličké venkovské garsonky, měla jsem jen tolik věcí, kolik se vešlo do osobního auta. Místo, kde žijeme, by nemělo být zaházené věcmi, aby zde mohla proudit živoucí energie. Mám jen to, co se mi opravdu hodně líbí nebo to, co k životu nezbytně potřebuji. A pár kousků různých výrobků, které dělali synové, když byli malí, hlavně obrázky a keramiku. Avšak respektuji, že každý to má jinak, někdo se třeba rád obklopuje starožitnostmi, a je mu v tom dobře. To však není můj případ. Univerzální osvědčený tip na hezčí domov neexistuje. Každý musí vědět sám, co mu dělá dobře a co ne. Každopádně místo, kde člověk žije, by si měl utvořit sám nebo s partnerem, nenechat si do něj zasahovat cizími lidmi. Ale chápu, že někdo v tom tápe a spolupracuje třeba s bytovým architektem. Jednoznačná odpověď neexistuje.
To je pravda. Ostatně s tím souvisí i další otázka: Jak přežít v městské džungli?
Tady opět záleží na konkrétním člověku. Někdo je třeba ve městě rád, jako džungle mu nepřipadá a na venkov by nikdy nešel. Komu se ve městě nelíbí, má možnost se odstěhovat. Vždy je to každého volba. Každopádně nedoporučuji přežívat, to k ničemu dobrému nevede. Žít by se mělo naplno a s radostí, ať je to kdekoliv.

Vaše přiznání na konci knihy vyznělo, že i na takovou pozitivní změnu, jako je vysněné bydlení, je třeba si zvyknout a je to těžké, je stresující si zvykat i na pozitivní změny, o tom není pochyb - ale, je to více než dva roky, co dům stojí a já jsem zvědavá: Pozorujete na své duši, na své osobnosti změny, něco jako "osvobození"?
Když je člověk většinu života pod tlakem a pak najednou ten tlak povolí, tak není úplně snadné si na to zvyknout, i když o tom třeba celou dobu snil. Žijeme v určitých vzorcích, máme životní návyky i schopnosti překonávat překážky. Když člověk pak najednou zažívá osobní svobodu, nepříjemné tlaky povolí, může se stát, že si sám hází takzvaně klacky pod nohy, protože je zvyklý žít s problémy. Chce to určitou práci na sobě, meditace, naladění se na svůj vnitřní svět, aby se s tím nějak popasoval. Cítím se v mnoha ohledech mnohem svobodnější, avšak neznamená to, že bych žila stále pouze jako v bavlnce. Život nám, tedy i mně, stále chystá nové výzvy.


Za tahle slova lze jen velmi poděkovat. Váš dům dýchá majitelkou, jinak to nelze nazvat a nabízí se pak otázka: Co hosté? Jak vypadá takový ideální host do vašeho domu? Co přináší, co si odnáší a také, co rozhodně nesmí vnášet ani odnášet?
Ideální host neexistuje J. Ale je to hezká otázka. Upřímně, nezvu každého, vybírám si lidi, s nimiž je mi dobře, kde se prostřednictvím kontaktů vzájemně obohacujeme. Určitě moji hosté nemají seznam věcí, které by měli přinést a které nesmí odnést. Mám radost, když si odnesou hezké pocity příjemně stráveného času, zní jim v uších zpěv ptáků nebo zvonkoher Koshi. V letní sezóně si mohu návštěvy odnést například dary ze zahrady, v zimním období zase třeba příjemné pocity praskajících kamen. Kdybych mohla příchozí poprosit, tak aby nenosili nic do vybavení bytu nebo domu. Co potřebuji, to mám, a jak jsem psala na začátku, nechci být zaházená věcmi. Radost mi udělá vždycky květina nebo jídlo či pití domácí výroby. S mými přáteli se však nejvíce obohacujeme vzájemně stráveným časem, nasloucháním a sdílením příběhů. To jsou, podle mě, ty nejvzácnější dary, které si lidé mohou v dnešní době věnovat.


Bude jaro, takže… na co se ve svých plánech nyní nejvíce těšíte?
Těším se na všechno, nejen na jaro. Ale s jarním obdobím bude stále více příležitostí trávit čas venku, vnímat rašení přírody, klíčení semínek, prodlužování dní, bude dobře schnout prádlo na sluníčku, budou se škádlit kosové, začnou létat včelky, určitě roztají i mezilidské vztahy a budeme k sobě vlídnější. A těším se, až přijde čas, kdy se bude možné koupat v přírodě ve vodě, protože to mi činí zvlášť velké potěšení.
Děkuji moc za rozhovor, otevřenost a nádhernou životní inspiraci, kterou Domov pro tělo i duši, přináší.


Hans Rath: A Bůh pravil: Musíš mi pomoci!

18. února 2019 v 12:08 | Renata |  Knihy pro dospělé
Představte si, že jdete na berlínský adventní trh a přepadne váš Mikuláš s čertem a parádním způsobem vás okradou. Exmanželka vám to skoro nevěří a vyjde najevo astronomická cena hodinek, které vám darovala a kterými jste si nejspíše právě před chvíli vykoupili život. No vánoční nálada jak vyšitá.
A policisti vás obviní, že si cenu hodinek vymýšlíte.
A pak přijde ještě zase ten pacient, který měl být už dávno mrtvý!


"Měl bys lidem zvěstovat radostné poselství…"
Jakob Jakobi je psycholog, kterého už možná znáte z předchozích románů s tématem Boha, Ďábla a Abela Baumanna, který se jako rafinovaný pacient vplíží v předvánoční čas do života ubohého rozvedeného psychoterapeuta a učiní z něj adepta na psychoterapii. Možná bylo záměrem celé trilogie románů učinit z bezvěrce někoho, kdo začíná věřit, což už notně oslabený Jakob, v tomto díle přiznává. A možná je tedy on opravdu tím, kdo má nějak spasit svět?
A jestli ti dva zase skončí jako na titulní straně na Štědrý večer se sklenkou vína u otevřené ledničky v družném hovoru, to se nechte překvapit.
Svižné, pěkné, nejen vánoční, ale hlavně s druhou mízou. A pozor, maličko vběhneme do děje… Přece jen nám za ty roky Jakob Jakobi zase zestárnul a dospěl do věku, kdy dvacetiletá šťabajzna už je ve věku jeho dcery, a tudíž se moc nehodí, aby se do ní zamiloval. A když se tak stane, tak se najednou ve svém volném čase uvidí v dobrovolnické organizaci horlivě zachraňující slepice z velkochovu a vloupává se do výzkumného ústavu pro ubohé opice, na kterých jsou prováděny pokusy. A druhá míza je tady. Ach, obraz ctihodného, naivního a svéráznou smůlou stíhaného psychologa se mi rozpadá v prach! Ale tak budiž no, autor to tak chtěl…

"Zapomeň na to, Abeli. Nebudou mi naslouchat."
Letos se Jakob Abelovi opravdu vzpouzí, a dokonce natolik, že se chudák Abel i urazí. Ale cesty Páně jsou nevyzpytatelné, však víme… a tak to dopadne v této knize zase tak, jak to dopadne. Abel to rozhodně nevzdá. Nakonec vyvstanou důvody, jak lidstvu ukázat, kde je prostor pro dobro a kde si musím dělat hlavu se zlem. Důvody, pro které se nad knihou zamyslíte i nad svými životy, nad konzumem společnosti a nad tím, že ač věříme svým rozumům a hlavám, tak moc funkční to asi není, pokud Země vypadá tak, jak vypadá. A pokud lidé žijí v tak podivným společenstvích.
Oproti předchozím dílům se nám v románu vyskytuje o něco více osob, je možná o velký kus akčnější než předchozí a vánoční atmosféra je utlumena vášněmi pro společné poslání. Lehký, svěží humor, nadhled a dialogy, které se čtou jako smetana na sladkém poháru, jak jsou lehké a plné energie, tu rozhodně nechybí. To jsou důvody, proč je Hans Rath mým oblíbeným autorem.

Takže:
"Šťastné a veselé - peníze sem!" Přede mnou stojí dobře naladěný Mikuláš s červenou sametovou čepicí a upravuje si falešný vous.
"Prosím, nezapomeň na mobil," ozve se další hlas.
Je to čert. Uzavře mi únikovou cestu. "A ty hodinky si vezmeme taky." Stejně nedbale jako výhružně ukáže dřevěným kyjem na mé zápěstí."

Tak… takhle příběh začíná. A já prozradím jen, že to není poprvé, co se s touhle dvojicí výtečníků Jakob Jakobi setkává.


O autorovi:
HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě jsem studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonnu, což podle Úřadu práce představuje solidní základ, aby se člověk jednou mohl živit jako pomocník při žních. Pracoval jsem jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, později jako divadelní kritik a analyzoval jsem scénáře.
Když mi v polovině 90. let nabídli místo v novinovém nakladatelství působícím v Německu, Česku a Maďarsku, vyměnil jsem už splacené lacláče zemědělského pomocníka za oblek s proužkem a začal pracovat ve středním managementu.
Krátce před svými čtyřicátinami jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zkusit štěstí v Berlíně jako autor na volné noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.
Vydalo nakladatelství Anch Books, 2018, http://www.anch-books.eu/

18.—24.2.: Jiný názor, který má potenciál změnit svět?

17. února 2019 v 5:16 Každotýdenní kalendář
Konečně je to tady. Karta Vůz je pro tento týden tou hlavní a předznamenává rychlý děje, posuny, a to hlavně tam, kde jsme se cítili utlačovaní, přetížení, unavení - no, může to být i skvělý čas na uzdravení, dobře se uchytí jakákoliv léčebná kúra, kterou si tento týden naordinujete, dobře se uchytí nová předsevzetí ohledně zdravějšího životního stylu, možná se i parádně vyspíme, protože všechno je nastartované k úlevě a vytržení trnečků z pat a nožíčků ze zad. Takže využijte to pro cokoliv, dobře se dívejte kolem sebe, protože právě takové možnosti se tu budou nabízet a ještě něco navíc: Silnější tu je téma úplňku, který má svůj samostatný díl, tak na něj mrkněte, ale tady v kontextu celého týdne mi vychází jako silné období, v němž nacházíme jiné úhly pohledu. A to skrze přicházející chybějící dílky, nebo i lidi, situace, práci, jednoduše něco, co nám pomáhá nést těžký náklad, jež nás přetěžuje. Mohou to být také sny, nebo intuitivní vjemy, takže o to víc v tuhle dobu dbejte na zdravý spánek, regeneraci a fyzickou pohodu, protože se zároveň s tím budí duše a je schopna nám sdělit přesně to, co v tuhle chvíli potřebujeme. Odvaha, odhodlání - a to všechno v možná až překvapivých souvislostech. Když nám na období úplňku vyjde karta Luny, tak to sice je i o těch instinktivních a intuitivních vjemech, ale můžeme cítit i tíhu nedořešených věcí, tam, kde něco chybí, to něco, co nám má pomoci život nést na bedrech, můžeme se cítit zastaveni a to právě proto, abychom se nad tím zamysleli a kdoví - třeba to "něco" máme po boku, nebo nedaleko, ale skrze mlhu to nevidíme. Takže na jednu stranu se budou dít věci ve svěžím větru… na druhou se budou třeba jen ukazovat věci z mlhy - jedno má ale tento týden společné pro všechny - je tu nátlak pro posun, pro uvědomění, pro jiný názor, který má potenciál změnit svět kolem vás…

Úplněk 19.2. v Panně: Na obzoru úspěch přesně na míru

17. února 2019 v 5:15 Každotýdenní kalendář

Panna je praktická, rázná, dlouze přemýšlí a musí mít všechno naprosto dokonalé. Ale když se rozhodne, už se jen tak svého nepustí. Taková záruka kvality. A takový bude i úplněk, takže pozor v tyto dny na všechno, co ve vašem životě není tak úplně dokonalé, co by neprošlo tou účetní kontrolou, kdyby na ní nějaký ten puntičkářský úředník přišel. To je slabina - v tento čas se více mohou projevovat pocity deprese, porážky, zbořenin v životě tam, kde věci nejdou tak, jak mají, tím více, že zvenčí nám tu hraje roli energie úspěchu, pilné práce, výsledků, které jsou nadosah, nebo už dokonce v náručí. A tím víc nás bude štvát a mrzet, že my jsme zůstali někde daleko vzadu mezi poraženými. V takovou chvíli si vzpomeňte na to, co vás na sobě štve dlouhodobě, čeho nejste kvůli čemukoliv (i lenosti) schopni, k čemu nemáte odvahu a u čeho máte tisíce výmluv, jen abyste nemuseli… Tak tady je lehká možnost se s tím poprat se ctí a rozhodnout se, že s tím teda nějak zatočíte. A i když to může bolet, tak se tady objevuje vidina budoucnosti, kterak by vypadala, kdyby tady tyhle překážky a porážky vůbec nebyly, kdybyste vytrvali…


Jinak je to ale doba velmi vhodná pro efektivní nakládání se stavem svého života v tuhle chvíli. Můžete věci vidět takové, jaké jsou a mít odvahu se rozhodovat, co s nimi dál. A i tady pak bude úsilí a ráznost, pečlivost, odměněna uvolněním a pocitem, že přece jen, když se snažíme, jsme do jisté míry autory svého života. Čas vhodný pro překonání bolesti minulosti skrze vidinu úspěchu a odhodlání. A ještě něco nakonec - v tyto dny můžete kolem sebe vidět několik dobrých rádců, i když někdy budou trošku pichlaví, vezměte si jejich slova, i kdyby ne k srdci, tak alespoň k úvaze. Příští týden se to všechno zúročí!

Do konce února staré ceny výkladů: Pak o trošku víc

16. února 2019 v 15:56 | Renata |  Výklady pro vás a výkladové dny

Nedělám to ráda. Dělám to poprvé za celou dobu, co jsem výklady pustila do světa mezi čtenáře Modré kočky.
Ale…
Čas daňových přiznání a každoročního zvyšování záloh se letos po dlouhých úvahách stal poprvé v mém životě, vzato všemi životními součty a oblastmi, zlomový. Poprvé za dlouhé roky výkladů budu muset upravit jejich ceny.


Ten vnitřní souboj je asi pro mnohé lidi nepředstavitelný, ale jsem holt taková. Nakonec jsem si řekla, že ti, kdož opravdu nemají, mají dost možností najít potřebné informace v obecných výkladech, v YT verzích nebo ve výkladových dnech, kterých bývá někdy pořádná nálož.

A já sama chci ve svém pracovním životě nastolit jistou pravidelnost a opravdu jeden den v týdnu (max. jednou za dva týdny) věnovat čistě jen výkladům a tarotovému tvoření. Jeden den pro tohle téma.
Ten den by pro mě měl být pocitově čistý a chci se něj těšit. Odlišit ho od další práce.
Takže tím jsem si dala i já sama takový plůtek a ohraničení.

Takže do konce února máte možnost si ještě objednat všechny výklady za staré ceny.
Od března naskočí ceny nové - předpokládám, že na každém výkladu přidám padesátikorunu.

Objednávky za staré ceny budu zpracovávat postupně ještě v únoru.
Březnové tarotskopy už budou s novou cenou a zpracovány budou v první březnové dny.

Nabídka výkladů na webu MODRÁ CESTA.

SAMOVÝKLAD: Jakou Myšlenku srdce si vyberete?

15. února 2019 v 10:01 | Renata |  Výklady pro vás a výkladové dny
Možná se vám honí hlavou nějaká otázka, neurčitý pocit, nebo něco… něco, co požaduje zákusek pro duši, bonbonek, nějakou malou informaci, potěšení. Prostě myšlenku srdce. Kartičky od Louise L. Hay jsou zdánlivě nenápadné, ale protože s nimi už nějaký čas spolužiju, mohu říct, že překvapily! Jsou jako důležitá špetka koření na jakýkoliv výklad, nebo pro hezkou (ale i obtížnou) životní chvíli.

Jo, a milé dámy, jsou super pro chvíle, kdy se chcete koupat v nostalgii, hořkosladkosti a podobných ženských libůstkách, které… no, ve kterých není radno být moc dlouho. Tak tady zejména umí vytáhnout z bažin ten jeden kamínek, který vlastně hledáme, a proto se bahnem v tuhle chvíli špiníme.

Nebo se jimi můžeme inspirovat pro hezký den. To miluju!

A tak máte-li jakýkoliv důvod proč si uděláte dnešní samovýklad, přeju vám, abyste ten drahokam, tu špetičku získali.
Takže… karty rozloženy. Vlevo, uprostřed, nebo vpravo?

Články je možné po domluvě s redakcí používat ozdrojované i jinde. Fotografie, není-li uvedeno jinak, jsou z redakčního archívu nebo z fotobanky Pixabay či Pinterest.

Chcete tu publikovat článek nebo si ho chcete půjčit? KLIDNĚ: pište na rpetrickova@centrum.cz (pro výklady používejte email modracesta@seznam.cz)
Moje profesní stránky: www.petrickova.cz A chcete-li ode mě profi články jen pro sebe, upravit text, udělat redakční práce, ozvěte se také.